Žij sekundou, neboť každá vteřina může změnit tvůj život...

Little Game 4.

26. února 2012 v 23:02 | Lucky Lucy |  Povídky Lucy
Ano, je to pravda, po dlouhé době (měsím, to je sakra doba Smějící se) se vracím zpět a napadlo mě, že by bylo dobré trochu postoupit. Některé fráze vám možná přijdou zvláštní, neboť byly dopisovány například o půl páté ráno, přičemž já byla nadopovaná kostkovým cukrem (po kávě bohužel spím Usmívající se) neboť to byla jediná možnost, jak se k povídce dostat.
Tento dílek bude hodně odpočinkový, protože nehorázně ráda vzpomínám na základku, kde učitelé byly přísní, měli jsme z nich respekt (sem tam si z nich urobili nějaký ten žert samozřejmě Smějící se), ale stáme na tu dobu ráda vzpomínám a ještě radši se chovám jako dítě *radostně se uculuje, poskakuje jak na pružinkách a tleská jako by dostala tu nejkrásnější panenku na světě* Smějící se. Dítě budu pořád, doufám, že nejsem jediná Zamračený

Přeji Pěkné Počtení :D
Lucky Lucy

Little game: Milujeme školu!



"Billeeeeeeeeeeeeeeee! Děléééééééééj" Snaží se Tom vystrkat svého bratra z koupelny… Bože! Co tam tak dlouho dělá???

"Kdo si počká, ten se dočká…" Šklebí se do zrcadla Bill, přičemž si nanáší řasenku.

"A kdo si počká ještě dýl, má velký nic! Za pět minut odjíždí autobus! Ať už s námi, či bez nás!" Kopne dredáč do dveří, když letí do pokoje pro novou gumičku, neboť tu původní roztrhl při záchvatu strachu nestihnutí školy…

"Půjdem pěšky Tomi, to ti neuškodí."

****************

Matematika

"Brý den!" Málem se rozpadnou dveře jejich učebny, když dovnitř vletí dva kulové blesky s hlasitým vydechováním Toma a s cinkáním Billových řetězů na krku.

Učitelka se s pohledem vraždící bestie otočí do třídy, zahlédne dva mega-tetra-giga moc schvácené chlapce, položí křídu na lištu u tabule a jde ke katedře pro třídní knihu.

"Kaulitz a-", poupraví si nakřivo sedící brýle na nose a zaměří svůj X-ray pohled na druhého z dvojčat, "a Kaulitz. Jak nečekané. Kaulitz s Kaulitzem… můžete mi nějak zdůvodnit vaši nynější nepřítomnost?"

"Nemůžeme, paní učitelko Heinderová, neboť nyní jsme tu." Odpoví na hodně špatně položenou otázku mladší z bratrů. Ovšem když vidí zbrunátnělý obličej děsivé saně se zubní protézou, radši ztichne.

"Kaulitz!!!", rozkřikne se divá zvířecí zástupkyně plazů po třídě… Nebo možná jako krvelačná veverka připravená k útoku. Sáhne do pravé kapsy kalhot a je zřetelně vidět, jak mačká antistresový míček, pomalu se nadechne a zpět vydechne: "Kaulitz i Kaulitz - sedněte si. Už nikdy vás tu nechci vidět po zvonění."

'Však ty ještě změníš svůj názor, fuchtle jedna', pomyslí si dvojčata zároveň s unisono protočením očí.

Chemie

"To si vážně myslíš?" Rozesměje se nyní již nahlas mladší z dvojčat. Po chvilce potlačované nepříčetnosti obtloustlý chemikář nevydrží a na Billově hlavě přistane oranžová křída. Ovšem je víceméně jasné, že si člověk s 'vlasy až do patřičných výšin' nemůže všimnout nějaké pitomé nezajímavé křídy, odpočívající si v jeho vlasech.
Učitel sice už začíná rudnout, ale upozorněný stále na sebe upozorňuje svou nepozorností a nekázní…

Osamělá moucha se rozhodla užít si trochu toho prašného, mírně radiačního (no… :D) vzduchu, neboť si zalétla zrovna do této učebny. Ale hodně těžko rozdýchávala, když jí těsně kolem jejích složených očí proletěla:
…propiska…

…lžička na míchání roztoků…

…další propiska…

…guma… (žáci nyní začínají stavět z lavic bunkry)

…studentský průkaz právě zkoušeného… (nebojte, vůůůbec nebrečel :D)

…zabavený míček… (učitel ho svou špatnou muškou vrací původnímu majiteli :D)

…stará svačina… (bez původního majitele, lehce zapáchající…)

…neidentifikovatelný předmět z učitelovy sbírky… (žáci začínají po telefonu shánět samopaly na obranu, začíná válka na gymnáziu :D)

…a…
MOKRÁ HOUBA…

To už se moucha pěkně naštvala, rozmyslela si svůj původní záměr oblétnutí prostoru a s vypouštěním nadávek na jejím skromném jazyku se usadila na lehce začouzený strop.

"Kterej debil..!!!" Rozkřikl se právě uhozený mokrou houbou. To snad není možné! Takovej klidnej den to mohl být a najednou si přiletí houba a zničí jeho pokec Andym sedícím za ním. Třída se pomalu zjevuje za bunkry postavených z lavic.

"Doporučuji vám, Kaulitz, aby jste mě oslovoval uctivěji." Poté spolužáci skončí zase pod lavicí, ale z jiného důvodu. Smích.

Němčina

Až na Billovu úžasnou větu vyjadřující něco, čímž se pochopení spolužáků rozhodně nemohlo přiživit. Jeho věta na tabuli napsaná "Ich mochte mit Tom im Bett muckeln." sklidila obrovský úspěch, neboť všichni si pod 'muckeln' představili v této době velmi oblíbené 'muckwám tě, mucík :-*'. Nikdo nepochopil, že to podle kapely znamená: "Chtěl bych s Tomem ležet v posteli pod peřinou a kvíkat jako morče." (Pozn.: To né já, to ta kniha :D) Takže z toho nakonec bylo muckání s Tomem. No co, Bill si řekl, že by mu to nevadilo… Ehm… (Pardon :D)

Biologie

"Billeeee!!"

"Andyyyy!!"

"Bille?"

"Andy??"

"Bille??"

"No Andy???"

"Vozíííčku!"

"PET láááhev!"

V té chvíli vstoupí do třídy učitelka Heinderová, která ještě před momentem rokovala za dveřmi s učitelem chemie, upozorňujícím na Kaulitzovo stálé na sebe upozorňování svou nepozorností a nekázní…

"Vozíííček přijede k tabuli", řekne až přehnaně vysokým hláskem, "a PET láhev zaleje ty vaše saharský chcípliny!"

************
!Crrrrrrr!!!!!
Zvonek oznamující začátek přestávky se rozdrnčí, přičemž dvojčata na sebe mrknou a vyletí z lavic.

"Kaulitz a-", ježiš, to je nepozná??? "-A Kaulitz. Kampak?"

"My se prosím snažíme zmizet." Odpoví s klidem Bill a rukou chytne Tomovu paži, se kterou dredáč hodlal vystartovat plnou parou ze třídy.

"A vy SNAD nevíte, že hodinu vždy končí učitel?"

"Samozřejmě víme, jen posloucháme váš příkaz."

Učitelka se nechápavě podívá, poupraví si brýle na nose a nasadí ten u některých kamenný pedagogický výraz.

"Jaký?"

"Zněl: Už nikdy vás tu nechci vidět po zvonění." Zopakoval ženským hláskem Bill.

Úča padla do šoku… Nebo možná ne…

"KAULITZ!!!"
 

The Rasmus - I'm a mess

25. února 2012 v 20:39 | Lucky Lucy
Ach můj Bože, úžasné! :) Konečně přišlo to na co jsme (alepspoň já :D) tak šíííleně dlouho čekali! The Rasmus zase vystoupili - s novým singlem I'm a mess! Já - asi nejsem schopná slov, sestra řekla že to nevypadá zle a já říkám, že to vypadalo SKVĚLE! Na Uuden Musiikin Kilpailu - Finaali, vystoupili jako první, takže velké překvapení, že nemusím sedět celý večer u počítače. Smějící se Briliantní, jen trochu kazilo dojem rozlišení alias 54 čtverečků (zase přeháním :D), ale to se dalo vydržet. Nejlepší byl ten moment, kdy jsem rozrazila dveře a před nima - uskočila mamka jak se nehorázně polekala Rozpačitý Za to se jí omlouvám Smějící seLíbající
A někdy v půlce března má vyjít album! To se nedá vydržet! Smějící se Kdo bude čekat se mnou? (Jen prosím, neokusujte si nehty! Smějící se)

*tleská si a culí se jak idiot*
Mrkající

(už jen vyčkávám, kdy kdo to dá na youtubí :D)

Moi, sinun Lucky Lucy

Balerína 3/4

18. ledna 2012 v 20:02 | Lucky Lucy |  Povídky Lucy
3/4, možná z pěti :) Prostě mi to zase nějak nevychází... Kdo ne - Twincest - NEČÍST :D (i když tohle je twincestní jen v postavách ;) ) Nic nového, jen jsem zapátrala v počítači :D
Lucky Lucy

3 Sympatie, zvonkohra
Když viděl v jeho očích naprostou bezmoc, pokusil se ho uchytit za lopatkami a pod koleny. Konečně se mu podařilo chlapce zvednout. Věděl, že tohle není jen tak někdo, ten kouzelný pohled mohl patřit jen někomu speciálnímu. Donesl ho ke své posteli a uložil ho na ni. Připadal mu lehounký jak spadlý kvítek. Posadil se na kraj postele, rukama si setřel slzy a pokusil se o úsměv. Dredatý se na něj též usmál, naprosto automaticky zvedl svou ruku, jejímž palcem zničil i poslední stopy po slaných krůpějích. Tvář však zůstala smutná, jen oči prozrazovaly skrytý zájem o neznámého chlapce.
"Jak-"
"Kdo-"
Načali zároveň věty a s omluvným úsměvem chtěli nechat každý toho druhého.
"Kdy-"
"Jak-"
Rozesmáli se a rukou pokynuli tomu druhému, aby mluvil.
"Proč-"
"Proč-"
Oba zvedli ruce v obranném gestu 'vzdávám se', načež zároveň sklopili pohledy k parketám.
Vypadali jako zrcadlení duší, byli si navzájem přesnými kopiemi.
"Mohu mít-" Snažil se mluvit dredatý, ale slova mu v ústech rychle došla. Nevěděl, co říci, spíše zapomněl, jak se vlastně skládají slova.
"Prosbu?" Zeptal se černovlasý, stále oblečen jen v teplácích a jak bylo podivem, zima mu nebyla. Zachvěl se nad tou otázkou, když hnědoočko přikývl. Od ostatních padaly nehezké prosby, podobné slovům: Vypadni! Zmiz! Nevěděl proč, ale uvědomil si, že od tohohle kluka by je nikdy nechtěl slyšet. Díval se do prázdna, zase se myšlenky ubíraly jiným směrem, než kam chtěl. Probral se, když zaregistroval zašustění pokrývky. Dredáček si stáhnul nohy pod sebe, neboť se začal sám sebe ptát, proč vlastně stál přede dveřmi 483. Vzpomněl si, že v tomto patře měla být nějaká pařba. Zapomněl na ni hned, jakmile uslyšel tiché tóny zvonkohry. Měl rád dobrodružství, ale bezpečné. Sklonil hlavu a dal si jeden neposedný spletený chumáč vlasů za ucho.
"Jakou?" Odvážil se zeptat černovlasý s obavou, aby nebyl zklamán odpovědí.
"Tancuj." Zněla jednoduchá odpověď. Jeho oči se rozšířili o mnoho víc, nežli je snad možné. Na chvíli se mu zastavil dech, když se na něj díval pár krásných prosících očí.
Stále se díval do těch hnědých očí a začal couvat doprostřed pokoje. Když stál přesně mezi postelí, skříní a dveřmi, rozpohyboval své ruce nad hlavou. Dělal směšné strojené pohyby, kýval hlavou a nohy podivně kroutil. Připadal si jako blázen. Klesl v kolenou na zem a praštil pěstí do podlahy. Potřeboval pomoct, nikdy netančil bez hudby. Vždy hrála alespoň jeho balerína.
"Nemohu tančit." Podíval se na dredatého hocha v jeho peřinách, aniž by věděl, že něco svírá v rukou.
"A nyní?" Zeptal se dredatý a pootočil klíčkem na zadní straně krabičky a zvonkohra se roztočila. Jako nikdy - nezklamala. Černovláskovy oči se zvětšily a jeho nohám se vrátila tolik potřebná síla. Nikdy nikomu nedovolil se dotknout jeho baleríny. Když tak učinil hnědoočko, vůbec mu to nevadilo. Pomalu se na nohách napřímil a zadíval se do stropu.
Jeho uši naplnila zvonkohra a nic jiného nevnímal, snad jen přítomnost toho milého kluka. Rozeběhl se po pokoji v kruhu, takže těsně minul postel a věci u zdí. Vyskočil s rukama nad sebou a dopadl do roznožky, nohy poté pomalu krčil, až utvořily písmeno S. Zaklonil se jak nejvíc mohl a nohu, kterou měl před tělem napřímil. Svou vlastní silou se zdvihl, takže napolo klečel. Klekl si úplně a vstal, roztočil se s rukama u těla, pouze dlaně napřímil do prostoru. Chlapec ho neustále pozoroval.
Se zavřenýma očima dotočil se v poslední otočce a udělal tělem jednu velkou vlnu. Polekal se, když se jeho hrudník střetl s něčím jiným než vzduchem. Vyděšeně otevřel oči, srdce mu začalo být neuvěřitelnou rychlostí, jak na sebe byly jejich hrudníky nalepeny. Dredatý totiž už nemohl vydržet pohled na tak smutný tanec. Zvedl se tedy a popošel blíže k tančícímu. Nečekal však jeho výpad a byl nyní stejně konsternován jako černovlásek.

 


Crazy Vánoce

18. ledna 2012 v 19:52 | Lucky Lucy |  Básničky z mojí paličky
Jen připomínka Čína - je kočka :D

Inu, to se občas stává,
maminka s prachovkou nad hlavou mává.
To už je to tady zase?
Po stěně běhá zlaté prase
a Lenička s vysavačem,
všichni po bytě skáčem.
Rychle honem uklízejte
než-li venku setmí se!
Než padne na Brno noc,
ať to stihnem, je toho moc.
A když zítra rozední se
ihned do úklidu pustíme se.
Zas půjdem spát až začne noc,
chceme vše stihnout do Vánoc.
V kalendáři svítí číslo 24
Činuška si to pod stromeček míří.
Vypadá to, že hodlá až do večera spát,
nechá si o kaprovi zdát.
Mezitím maminka v kuchyni
zářivku si rozsvítí,
začne vařit polévku dobrou
vlastně obě: rybí i čočkovou!
A Petr? Ten se na televizi dívá
do rytmu koledy vesele zpívá.
Má už vaření za sebou,
dělal bramborový salát s majolkou.
Čína se na něj znuděně kouká,
teď si pod fousy brouká,
že chtěla sice spát,
ale ten koncert, to musí znát.
K Petrovi se Lucka přidá,
kočka pokyvuje: vida, vida!
Lucka čumí na snížek,
kdy už přijde Ježíšek?
Ty brďo! Kde se tak courá???
Jen jestli na nás nebyla ušita bouda!
"A už letí! Už si to hrne!"
Lenďa však v pohybu strne.
"Vždyť to není Ježura,
a já ti to věřila!"
Kočka se pod stromečkem hihňá
začala pohádka a maminka zjihla.
Tři oříšky pro Popelku
kapr se válí na stole vcelku
Nikomu se nechce vstávat
a kapra jít poplácávat.
Aby ještě neutekl
a ochranáře nedovlekl.
"To by byla pohroma
zůstat na večeři hladová,
úkol těžkej jako činka",
povzdechla si čičinka.
Aby ona neskončila na vánoční tabuli,
možná i s jablkem v papuli,
A tak šla kapra za uchem podrbat
nechtělo se jí jen tak zevlovat.
Venku se rychle sešeřilo,
mnoho rodin svíčky zapálilo
umyli si ruce od mýdla
a pustili se do jídla.
Až jsme všechno dopapali,
bříška jsme si poplácali.
"To byla ale mňamka",
povzdechla si Lenka.

Povídáme o všem možném
jak říct prase v čísle množném,
když v tom zazvoní zvoneček…….
a povídání je END. XD

Předvánoční poVánoce :)

18. ledna 2012 v 19:48 | Lucky Lucy |  Co se u nás děje...
Tak... to bychom měli :D. Blíží se Vánoce a mě dochází, že v podstatě nemám žádné dárky :D... To už tak bývá, kamarádce jsem slíbila povídku (z Tunisu, nikdy jsem tam nebyla :D), někomu zase perník :D (dneska to u nás bude lítat :D - nebo možná ne :D) A dostala jsem chuť, dát sem takovou vánoční básničku, nečekejte nic závratného - bylo mi 13 :D ale učitelce se nelíbila... :( Nemám ju ráda :( :D.

Již je po Vánocích... :D To byl úvod ke starému článku, nějak jsem na něj asi zapomněla :D. Takže už máme po prázdninách a perníky jsou rozdané, z povídky mám první 2 stránky (ani nestihla do toho Tunisu, zůstala na letišti :D)

Začala éra nových (možná rozumnějších) povídek, horší je, že když začnu, nemohu se z toho dostat :D Prostě už to tak bude... Je to povídka z vlastní zkušenosti, ale ne o mě :D... No hádejte o kom??? :D

Z vlastního zážitku udělat úchylárnu... no... proč, ne že? :D Zatím jí říkám Mám kamarádku pro každou špatnost. No tak, proč ne že? :D
A básnička v dalším článku Crazy Vánoce :D

Tak pěkný den :), nebo noc :D

Další články


Kam dál