Žij sekundou, neboť každá vteřina může změnit tvůj život...

Únor 2011

Moje kecy a Nový singl!!!

27. února 2011 v 11:57 | Lucky Lucy |  Co se u nás děje...
Jupííí!!! asi si myslíte, že mne konečně přestěhovali do Bohnic, ale já s přehledem unikám Bílým Plášťům!
Připadám si jako zdrogovaná Labilní Sladkou Demencí :D Asi to už tak bude. nevím co by na to řekl učitel chemie, ale to je jedno. Prostě se raduji a přitom mám smutek, zeptejte se třeba methylalkoholu...

Kurnik! Už tento článek píšu po šesté a pokaždé se mi smaže.

Už to nebudu po sedmý přepisovat, prostě takhle: The Rasmus má nový singl!
1)Nevím, jestli mám poděkovat Dynasty Recordings nebo internetovým pirátům :D
2)Nevím, jestli je to celé kapely, ale myslím, že jen z Lauriho alba.

A jako správný Rámusovědec, jsem ji musela hned přeložit :D A můžu vám říct, že má kráásný text ;o)

Tady je písnička:




A tady můj překlad:

Postavili ti klec z diamantů a zlata
nejnádhernější místo pro zestánutí
přinesli ti měsíc a servírovali ti lži
a vše, co jsi chtěla, byla svoboda létat.

Je to těžké
ale nejsi jediná
kdo je znaven z dávání
bojící se zapomenutí
Může to být tvoje rouhání se blaženosti?
Ale koruna na tvé hlavě nikdy nepocítí tuto - Těžkost

Ukočíruj svůj vztek, přeskoč víru
pro požádání o vrácení tvé duše, než bude pozdě
Ukaž jim, že nemáš strach, zazpívej jim: Nashle
Opusť vše, i své srdce a budeš volná, budeš moci létat.

Je to těžké
ale nejsi jediná
kdo je znaven z dávání
bojící se zapomenutí
Může to být tvoje rouhání se blaženosti?
Ale váha světa nikdy nepocítí tuto - Těžkost

Patrně přeskoč víru (Pozn.: Udělej evidentní skok přes víru)
Neboj se...

Je to těžké
ale nejsi jediná
kdo je znaven z dávání
bojící se zapomenutí
Může to být tvoje rouhání se blaženosti?
Ale kříž co si neseš nikdy nepocítí tuto - Těžkost

Ale nejsi jediná
kdo je znaven z žitím
bojící se zapomenutí
Protože koruna na tvé hlavě, úsměv co nosíš,
kříž co si neseš nikdy nepocítí tuto - Těžkost

Koruna na tvé hlavě nikdy nepocítí tuto - Těžkost

P.S.: Moc si z toho neberte, Lucky Lucy není žádná překladatelka :D ale snažila se! Tento článek píšu v rozmezí tří hodin, mamka mě stihla 3x otravovat s nákupem, vyndáváním z myčky a zápachem z mého pokoje :D no, to nebude tak hrozné... Tak Čauky lidi, jdu uklízet...

Vaše Sestra1

Bubliny

18. února 2011 v 20:21 | Lucky Lucy |  Moje výtvory (fotky, obrázky...)
Takhle to bývá v hodině informatiky, každý dělá, to co nemá :D


Život je obrovská mýdlová bublina, někdy potkáváte praskliny, jindy velké záplaty. Kdo rozfoukává naše bubliny, spojuje je a praská? Proč se bublina rozpadá dřív a už se nenavrátí. Chci umět vrátit čas!

U nás doma - slohovka

17. února 2011 v 19:55 | Lucky Lucy |  Povídky Lucy
Tak to je můj sloh, hodně starý, asi ze sedmé třídy. Ach, jak ten čas letí, za chvíli nebudeme mít chvilku na vyhození smetí... :D 


Hoří aneb jedno sobotní ráno v naší rodině
Tak už je zase ráno. Sluníčko vykukuje zpod bílých mráčkům, pobíhajících na bleděmodré obloze. Usadím se na posteli a pozoruji tu nádheru z okna. "Konečně víkend," povzdechnu si. Znova se zadívám na nebe, ale po chvilce sebou plácnu do peřin. Hlavou mi probíhají dvě myšlenky - Mám vstát nebo nemám vstát? Rozhodnu se pro druhou možnost, spokojeně se zachumlám do měkoučkých peřin a snažím se usnout. Když v té chvíli se ozve protivné pípání budíku. Proč já ho vždycky zapomenu na víkendy vypnout! Otráveně, až téměř automaticky natáhnu ruku ke stolu a snažím se poslepu vypnout tu otravnou věc jménem budík. Nakonec se mi podaří nahmatat vypínač a stisknout ho, ale jsem nemotorná a budík s docela velkým rachotem spadne na zem. Doufám, že jsem svou nemotorností nevyrušila ze spánku ostatní, a tak chvíli poslouchám, jestli mi někdo nepřijde vynadat. Ticho. Jen z pokoje mé sestry se ozývá tlumená hudba. Snažím se v té změti zvuků zorientovat, i když poslouchá písničky z telefonu. Konečně se mi podaří identifikovat skladbu a lehce se pousměji. Samozřejmě, že má puštěnou moji oblíbenou skupinu. Jak jinak, nic jiného nechce poslouchat. Chci znova usnout, ale nedaří se mi. Vylezu z postele a jdu obhlédnout ostatní. Lehce otevřu dveře od ložnice přítele mé mamky a spatřím ho, jak leží na břichu a pravidelně oddechuje. Potom vejdu do obývacího pokoje a přicupitám k pokoji se stolním počítačem, kde spí mamka.
Možná se ptáte, proč spí odděleně.Odpověď je velice jednoduchá - mamka mluví ze spaní a Peťulu, tak říkáme jejímu příteli, mamčiny hovory ruší. Když spolu spali naposledy, mamka prý mluvila něco o rozvodovém řízení a o mně a sestře Tomovi, že se o nás bude starat sama. To už bylo pro Peťulínka velké sousto, tak od té doby spí každý sám. Ale zpátky do reality. Přes přivřené dveře nic neslyším, mamka nejspíš spí hodně tvrdě. Potichounku dveře zavřu a po špičkách se plížím do kuchyně. Už mi pořádně kručí v žaludku. "Tak pojď, nenasyto," řeknu ke svému břichu a přistoupím k jídelnímu stolu. Jako vždy, na stole leží papírky s úkoly, co máme splnit. Na těchto lístečkách bývají úkoly, které se splňují mimo službu. Se službou se střídáme každý týden já a sestra. Do povinností služby patří: Každodenní vysávání, v úterý a ve čtvrtek umývání umyvadel a vyndávání nádobí z myčky. Posadím se ke stolu a čtu si tři lístečky, které tam zůstaly ležet od včerejšího večera. Na prvním vidím tence napsané VYNÉST KOŠ. Super, až přijde sestra, řeknu jí, ať vynese koš. A kdyby protestovala, budu oponovat: "Kdo peče buchty, hm?" Jak ji znám, vzdá se. Většinou se se mnou nechce hádat, ale "Bláznivá Lucy", jak mi občas říká, se ji snaží co nejvíc vyprovokovat. Naštěstí, pošťuchování po chvilce ukončím svým výrokem: "Chceš se hádat? To je moje skupina!" Potom nemáme možnost se hádat, protože obě dostaneme záchvat smíchu.
Podívám se na další lísteček: K SNÍDANI BUCHTA V TROUBĚ. "Tak to se nám hodí, viď," poplácám své kručící břicho, usměji se a otevřu troubu. Z tváře mi rychle zmizí šťastný výraz. Naskytne se mi pohled na prázdný plech s pár drobečky, které unikly pozornosti Peťuly a sestry. Nevím, jestli se mám naštvat nebo si myslet, že moje pudinková buchta chutnala moc dobře. Pohladím si znova břicho. "Vidíš to? Oni nám všechno snědli," prohodím ke kručícímu žaludku. Co jsem to řekla? Že si povídám se svým břichem? No Lucko, ty jsi to teda dopracovala! Musím se udržet, abych se nezačala smát nahlas. Nakonec něco vytáhnu z ledničky a snídám. Při jídle si prohlížím třetí papírek UKLIDIT BYT s velkým tlustým vykřičníkem na konci. Jak já nerada uklízím! Když velký úklid, tak velký úklid. Jen počkejte, budete mít tak krásné probuzení, že na něj nikdy nezapomenete, pomyslím si.
Doběhnu se do pokoje převléknout a přijdu do obývacího pokoje s CD, na kterém mám nahraný zvuk hasičské sirény. Udělám soutěž, kdo se pořádně vyleká a přinese nejvíc vody. Zapnu rádio na vysoký výkon a začnu zběsile pokřikovat: Hoří, přineste vodu!" Siréna v bytě a výkřik Hoří! spolu nemají moc velkou souvislost, ale vyděšený člověk si nic neuvědomí. Rychlostí blesku jsou u mne všichni členové rodiny kromě kočky, která se jen roztomile protáhne a překulí na druhý bok. I já se válím smíchem na zemi. Nad sebou vidím udivené výrazy sestry, Peťi
a mamky, každý v ruce drží láhev s tekutinou. Sestra od páteční školní svačiny, Pert svou oblíbenou pomerančovou minerálku a mamka skleněnou láhev s popiskem rok 2004, pravděpodobně pálenku. Začnu se chichotat ještě víc. "Tímhle chceš hasit, mami? Slivovice nepomůže, to potřebuje pořádný kbelík studené vody!" Už nemají udivené výrazy, teď spíš naštvané pohledy. "Však tohle tě zchladí," zamumlá mamka, dojde ke chladničce a vytáhne mraženou zeleninu. Stále se válím na koberci. Mamka ke mně přistoupí a položí mi na břicho mraženou zeleninu. Zalapám po dechu, zastudí to, ale směji se dál. "Lidi zelenina nepomůže, chce to jen pochopení." Mé větě nerozumí nejen ostatní, ale ani já. Zadívám se na sestru. Nejsem jediná, komu přijde úspěšné probuzení směšné. Cukají jí koutky a dusí v sobě smích. Už nátlak vnitřní radosti nedokáže udržet, vyprskne smíchy a už se válíme na zemi dvě. "Však já vás zkrotím!" Prohlásí Petr a bez varování nás začne lechtat, mamka se přidá. "Ne, prosím už ne!" Křičí lechtivá sestra do mého ztřeštěného smíchu.Vymotám se z klubka dvou osob, neúprosně lechtající třetí. "Dost!" Zařvu, všichni ztichnou a poslouchají, co jim tak důležitého řeknu, že jsem je vyrušila z od jejich práce. "Co koukáte, honem pro kbelíky s vodou!" "A proč? Už nehoří." Ozve se sborově. "Možná už nehoří, ale vytírání podlahy nepočká."
Ukážu rodince list papíru s tučným nápisem UKLIDIT BYT a vítězoslavně s ním zamávám nad hlavou.

Labutí láska

17. února 2011 v 19:25 | Lucky Lucy a Tom |  Básničky z mojí paličky
Lucky Lucy: Zase divná nálada...Labutí láska. Pozor, TWC! Divný, takový moc nevinný :D.

Tom: Někdy jsi až příliš perverzní!

Lucky Lucy: Já? Ne? :D *andílek*


Chtěl jsem plout po jezeře
dál se svým bratrem
zdá se to k nevíře
my po samotě prahnem.

Létat nízko nad hladinou
mazlit se s labutí lehkostí
hrát naši hru nevinnou
dívat se na hvězdy plující…

…na své věčné pouti
s přítelem nebeským
s měsícem jdouti
až za obzor hezký.

Chci se stát labutí
s peřím bělostným
mávat na svět perutím
a chválit zpěvem radostným…

…toho, kdo nám umožnil
být navždy spolu
o tomhle jsem vždycky snil
plout na stejném voru…

…se svým dvojčetem
nechat se unášet něžným vánkem
jako v mém snu dvoustém
zůstat v polibku sladkém,

navždy…

1. pokus o Drabble

16. února 2011 v 22:25 | Lucky Lucy |  Povídky Lucy
Ach ty staré časy, to už je dávno, co jsem napsala svoje první a poslední drabble...

Tom: Jasně sestřičko, napsala si ho asi před měsícem :D

Nezáviď! :P Stejně jsi tak zákeřná slova zadávala TY! No dobře, příliš šílená nejsou, ale ten piškot...

Zadaná slova:CDčko, námitka, nákupy, piškot, maniak
Počet slov: 300

Otevřely se dokořán dveře a vletěl do nich Bill. "Čawky leute!" zařičel na celý tourbus. Bože, proč zrovna já musím mít za bráchu takého bláznivého maniaka! Zacpěte mu něčím tlamku, než začne vyprávět o nákupech v Miláně! Ze dveří od spacího pokoje se vybelhal Georg s naprosto extravagantním hárem. "Co se děje? Dvojče přišlo?" sledoval rozespalým pohledem celé osazenstvo. "Georgu, tys hlavička chytrá." Musel jsem se smíchem konstatovat. "Už máš páčo skoro jak Billišta." Celý tourbus kromě dvou, teda dva, se řehtal na celé kolo. Georg se běžel zkontrolovat do zrcadla, později s klidem přišel zpátky a usadil se na pohovku vedle Gustava. Bill se urazil, odpochodoval do zadu busu a hlasitě za sebou zabouchl dveře. Asi jsem brášku hodně urazil. Podívám se na Georga s Gustavem, kteří Billovy časté vrtochy radši obchází širokým obloukem. "Jdu za ním," oznámil jsem jim a šel na brzkou popravu. "Bille?" S opatrným zaklepaním jsem vešel do dveří. Stejně mě neslyšel, měl totiž sluchátka v uších a vůbec nevěděl o světě, poslouchal své oblíbené CDéčko. "Bille," jemně jsem mu poklepal na rameno. Otevřel oči a vyndal si z ucha jedno sluchátko. "Co potřebuješ?" Vykouzlil úsměv, který by mu mohla závidět kdejaká celebrita. Začal jsem koktat. "Já, já se ti přišel omluvit, víš za ten účes..." Skočil mi do řeči: "Tomi, ty pako malý, myslíš, že mi to nějak vadilo? To víš že ne a něco pro tebe mám, zavři oči." Ukončil svůj monolog. "Ale…" snažil jsem se vykroutit. "Žádné námitky!" Poslušně zavřu oči, mám snad jinou možnost??? Ani se neptal a narval mi do pusy ……..……………………….....................piškot. Otevřel jsem oči a s plnou pusou se zeptal: "Co to -?" Pochopil jsem…
Flashback
"Tomííí já spadnu!" Zavískl Bill a chichotal se ještě víc, když ho Tom rozhoupal na řetězové houpačce. "Aaaa, nech mě ty piškote!!!"

Nejdelší věta o Twincestu

16. února 2011 v 22:04 | Lucky Lucy
Nevím, jestli je rozumné dávat sem věty, vytvořené někdy kolem půlnoci v polospánku. :D Nu což, teď taky skoro spím...  
*pochrupává na klávesnici*
Takže - nažhavte své mozkové závity, protože tohle bude složitý!

Omlouvám se za slova nenaplnitelná a dvojčecí, Word mi stále tvrdí, že takové slova neexistují :D. Ale co, taky mi pořád píše, že není Twincest. Tak co, mám mu věřit nebo ne? :D

Přibližně 22 vět (tak akorát, nemyslíte?)

Určitě jednou nastane okamžik, kdy si nenaplnitelná láska utvoří cestu do podvědomí lidstva a bude se vznášet nad světem s oblakem touhy, vášně i strachu z těch, co nedokážou pochopit tíhu života po boku člověka kterého milujete, ale přesto víte, že ho nikdy nebudete moci mít, protože je to zakázané a nepřípustné pro společnost, proto se osamocené duše radši schovají do svého temného zákoutí a počkají až jim slunce nových dnů dovolí vylézt z úkrytu a nechá jejich květy snů, které měly odkázány na pouhou černotu zítřků v podzemí, vzkvétat na každém metru matičky Země a začne jim dávat novou naději pro další pokračování jejich dříve nesplnitelných tužeb, které dostanou nádech něžnosti a lehkosti okolností ve dvojčecí lásce, která má svůj pradávný původ a vznikala už starých dobách kultur našich předků, věřících, že dvojčecí magie má velké osobité kouzlo, dodávající energii světu, společenství lidí, energii pro lepší budoucnost a budeme vzpomínat na šamany dávných věků, uctívajících dvojčata stejnou měrou jako elfy, víly a kladné postavy zajišťující mír a klid na zemi, právě jsme si probrali společenskou nauku až do základů, takže pozdravujte své učitele a profesory a vysvětlete celému vašemu okolí (nebo radši ne XD), že Twincest je záležitost pro osoby zasvěcené do tajů a krás odlišností, avšak žádnou rozdílností v myšlení a rozhodování dvojčat. Ufff, to jsme se zapotili :D. Milujte a podporujte dvojčecí fikci!

P.S.: Děkuji všem človíčkům, kteří zdárně došli až na konec a kteří u této kraťoulinké věty neusnuli na svých klávesnicíchhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhh……………………….

                                                              Vaše Sestra1

Slovíčka 1.část

14. února 2011 v 18:55 | Lucky Lucy |  Můj slovník :D
Občas vám to asi bude připadat jako blbosti, taky že to magořiny budou ....:D Pozor na účitele, bude se z toho psát véééélká písemka
Učitel
Tady to je:
desmitka - deset minut
čučičky - brýle
hořivitrína - krb
černomil - ten, kdo má rád černou
střihsemtam - nůžky na stříhání vlasů
halófon - jasně že telefon J
světlodat - lampička nebo žárovka
vy-dechovka - chvíle po běhu, kdy se všichni vydýchávají
tokolemtoho - pravděpodobně to měl být rámeček :D
tibuzici - Tokio Hotel (obrana proti těm, co je nemají rádi. Akce soucítíme s ANTITH)
čumodeska, čumobedna - LCD televizor, normální televizor nebo monitor
málopis - dopisující propiska
nepiska - nepíšící propiska
kaňkovka - staré pero, se kterým se dobře dělají kaňky
ťukanda abda - (ťukající abeceda) klávesnice
lehoprkno - tvrdá matrace
vrnítko - kočka
vteřinky - Tic Tac (asi)
cuteítko - (kjůtítko) něco roztomilého

O rubrice Můj slovník

12. února 2011 v 21:33 | Lucky Lucy |  Můj slovník :D
Sem budu přidávat slova, která používám a jsou samozřejmě každému srozumitelné (silně pochybuji =o)) Taky když se nudíte vymýšlíte nová slova? Jestli ano, tak se pochlubte!

Nejlepší dárek ke konci školního roku

12. února 2011 v 21:27 | Lucky Lucy |  Básničky z mojí paličky
Tohle mě prostě jednou napadlo...Původně to mělo být o prázdninovém kempování s rodinou, ale jsem takovej magor, že píšu to, co mě zrovna napadne... Omlouvám se všem, co mají rádi školu :D

P.S.: Poděkujte školníkovi XD

Hurá, jsou tu prázdniny!
Nedělejte koniny
nezabijte učitelku
ať vám na příští rok zůstane vcelku.

Ze školy barevné čáry letí
jsou to rachejtle, koukejte děti!

Školník dělá ohňostroj
to je hodný pán
proč ale ten dlouhý prostoj
to už zavřeli krám?

Plamen šlehá, plazí, letí
lidi koukaj s otevřenou hubou
když vyhazují smetí.

Dobrá zpráva, škola hoří!
Z oken padají vycpaní tchoři
"Jo, to bude příroďák"
drbe se na hlavě všímavý žák.

Jujky, jejky to to řachá
flákač se šprtem před školou tlachá
těsně před ně štetec skočí
oba teď strachy zarytě mlčí.

Už se to hroutí, už se to sype
radši si lehni, ty jeden kriple!

Prach usedá
hov** vidím
kde byla škola?
(za svou otázku se stydím)

Škola bouchla, škola není
to je ale nadělení
všichni brečí, šáteček dávají
pořád se smíchy po zemi válejí.

Proto vám radím
(pokud nevadím)
nepodpalujte svoje školy
dokud k tomu říďa nesvolí.

Chlapec a květina

12. února 2011 v 20:32 | Lucky Lucy |  Básničky z mojí paličky
No dobře lidičky, tohle je trochu psycho. Psala jsem to v depresi, takže čtěte jen na vlastní nebezpečí, neručím za divnou náladu. Děkuji za jakoukoliv kritiku, radu, či jinou pomoc.

Jedna z mých prvních 'rýmovaček' a dost dlouhá...

Tom: Jo, vyšla by i na sbírku...

A kdyby někdo nepochopil, protože je to dost špatně napsaný (prostě se mi to nelíbí, navrhl to Tom dát to sem). Pojednává o chlapci, kterého jeho otec využívá pro svůj prospěch a on nemůže tíhu života unést...

P.S.: Nevíte, co je to za slovo 'pozapomnět', ach jo, to je ten můj slovník. =oD

                                                                                                               Vaše Sestra1

Tam kdesi v trávě
skví se květ
na který právě
nelze pozapomnět…

Prošel kolem mladý chlapec
chtěl si poupě utrhnout
květina se však nechtěla
ze svého místa hnout.

"Zanech prosím svojí snahy,
nech mě ještě chvíli žít.
Můj květ není vůbec starý,
nemůžeš se s tím smířit?"

Chlapec zvedl hnědé oči,
k obloze se podíval,
měl na jednou velký soucit,
s květinou si povídal.

K řece, či snad lesu
zraky upíral,
spousty bolesti v nich nesl,
spousty energie se vzdal.

Pomalounku usedl
na louku vedle květiny,
špičkou prstu něžně hladil,
krásný kvítek nevinný.

"Kdybys ty jen věděla,
co je lidské trápení,
nikdy víc bys nesměla,
zůstat v němém snění…

Příroda je překrásná
hezčí nežli kolotoč,
ke skvostu teď promlouvám,
svěřuji se, nevím proč."

Nahoru a teď zas dolů
životem smíš proplout,
přesně jako na houpačce,
možnost hvězd se dotknout."

Okvětí se zachvělo,
pod náporem větru,
lehce se jí postesklo
po lehounkém šepotu.

Jakoby ten chlapec cítil,
co květina říká vánku,
jemně se k ní naklonil,
rty pohyboval v tichém spánku…
************************
Den se kroutí jako řeka
zahýbá do úžlabin
a u ústí zánik čeká,
chladno bije do slabin.

Slunce samo rozhodlo se,
že nemá cenu bdíti dál,
za obzor se uložilo,
každý jiný také spal.

Co to vidí luční koník?
Že by výjimka snad?
Tělíčko se zachvělo,
střípek slzy do mechu spad.

"Kolik váží život?
Mám si to prý uvědomit,
ač se snažím sebevíc,
nejde tu váhu zlomit.

Tíživá těsnost
mé tělo trýzní,
prý dobrý
pocit!
Horší jak v žízni!"

Též mi řekli: "Chlapče,
dávej pozor na jazyk,
každý nevyslyší tvé prosby,
nedělej moc velký povyk."

Noční vánek plísní tváře
nevynechá vůbec nic,
nohy k hrudi přitáhl si,
rozhodl se zůstat víc.

Věděl, že zas dostane
poučení o chování,
jak se k životu stavit,
otec hlídá bez ustání.

"Avšak nejde mu jen o mě,
což by bylo správně
vím, že se stará
o svou kariéru hlavně."

Jak se zvedal z měkké trávy
i povzdechlo si poupě,
že zůstane zase samo,
připadlo si hloupě.

Chtělo zůstat navždy blízko
tajemného hocha,
než se ale rozmyslelo,
zbyla jen slehlé trávy trocha.
********************
Čas, toť pojem pomíjivý
nechává nás čekat
naivní si stále myslí,
že nemusí spěchat.

Někdy se brouzdá
pomalu hájkem,
jindy zrychlí
sny žene spánkem.

Léto se ztrácí
ve zlatavých barvách,
den jde za dnem,
jak noty v skladbách.

Chlapec dlouho nepřicházel,
kvítek ztratil naději,
myslel si, neuvidí
víc ty rysy v obličeji.

Byl chladný večer,
vánek tiše vál,
odnášel pryč všechen smutek
za pole a dál a dál.

Na obzoru rýsoval se
obrys postavy známé,
květina pomalu usínala
spánkem z vůně omamné.

Mechoví se pohnulo
někdo na něj ulehl
lehce kvítek pohladil
na víc už se nezmohl.

Vlci v dálce zpívají
svou píseň o smečce
dávají nám zprávu
že je čas jít k večerce.

Ustlal si tedy,
na mechovém polštáři,
díval se na hvězdy
které zavěsili hvězdáři.

Po tváři mu začaly stékat
prameny hořkých perel
značily bolest, smutek
prázdný pohled v očích měl.

Ach jak naivní byl,
sloužil otci jako hračka
takhle si ho vychoval
lvíče v mřížích, žádná rvačka.

Byl uzavřen v kleci
upletené z otcových pout
jako železné boty
co nikdy nemůže zout.

Nesměl dělat cokoliv,
co by mu ublížilo
cítil se však zraněný
jeho srdce krvácelo.

Chtěl si najít vlastní lásku
žít navždy s ní
copak mohl? Když byl
stále zavřený?

Proč má každý člověk
svoji lhůtu života?
Proč až doba vyprší,
zbude jenom samota?

První vločky zasypaly,
co podzim nestačil skrýt
celá louka se teď třpytí,
v tomhle snu chci navždy žít.

Avšak ve snech nebývá
vždy příběh kladný
zima osud ovládá,
nechává ho chladným.

Ach, jak rád se po večerech
na oblohu díval
pozoroval jasné hvězdy
a měsíc, co se skrýval.

Bílá rakev
s rudou růží,
truchlící rodina
smutek ji souží.

Byl tak mladý,
život měl ještě před sebou
a tak krásný
byl tou nejjasnější hvězdou.

Nyní se na nás dívá z nebe
držíc v ruce květinu
ten nevinný bílý kvítek
sleduje každou rodinu.



Kopírujte prosím i s autorem!

Co to má být?

12. února 2011 v 20:14 | Tom |  Básničky z mojí paličky
Tom: Jak tě napadlo, 'z paličky'? Nebylo by lepší z hlavičky?

Lucky Lucy: No lidi, zkuste hádat XD. Jste chápajíčtější něž moje sestřička? :D

Tom: Nebylo by lepší chápavější? Takové slovo neznám

Lucky Lucy: NE! Chápajíčtější je hezčejší. :D

Co nás sem přivedlo...

12. února 2011 v 20:02 | Lucky Lucy a Tom |  Co se u nás děje...
Lucky Lucy:
Nazdar všichni,

tohle bude dloooouhý příběh o tom, jak nás vlastně napadlo založit blog o našich blbůstkách. Jednou jsem přišla domů nadšená a křičela na celý byt: "Jednička ze slohovky! Jednička, stal se zázrak!" Nemám totiž naši učitelku češtiny zrovna v oblibě a ona by mě asi taky nejradši zabila! Ne, tak to zase ne, ale prostě se jí nelíbí můj styl psaní (mě vlastně taky ne...) Sestra v t chvíli vyletěla z pokoje a se zvláštním výrazem na mě kulila oči. "Vážně?" "Ne asi" Poklepala jsem si na čelo a šla do pokoje. A po chvíli mě něco napadlo...

Tom: Kecá! Nevěřte jí XD! Zasluhuješ pohlavek má drahá sestřičko! Bylo to takhle...

Lucky Lucy: Námitka!

Tom: Žádná blbá námitka, tohle bude reálný příběh o založení blogu! Takže....

Lucky Lucy:
Byla nebyla,
jednou jedna sestřička,
a když jednou omylem myslela,
rozsvítila se jí hlavička...

Tom: Haha, vtipný jako botičky mý tetičky...

Lucky Lucy: Tomííííšku???

Tom: Co???

Lucky Lucy: Krabico ------vý mlíko, Tomíšku :D Ehm...Takže, bylo to takhle... Byla nebyla jednou jedna učitelka, (o které tato story vůbec není), se rozhodla, že zadá žákům slohovou práci a nechala jim volnou ruku. "Napište cokoliv a o čemkoliv". No, a moje setřička napsala o fiktivním koncertu Tokio Hotel. Bylo to tak????

Tom: Jasně, a pak přiklusala Lucy s tím, že si založíme blog s naší tvorbou. I když vlastně mých povídek tu moc nebude...

Lucky Lucy: Tomi, tobě se jenom nechce, ty umíš psát! No lidi, takhle to prostě bylo a Tom je proti sobě zaujatej, takže než se k něcěmu dokope, chvilku to trvá, ale to se určitě později lépe vyvine...

Tak to by bylo k založení.

Vaše Sestra2