Žij sekundou, neboť každá vteřina může změnit tvůj život...

Dárek - TH

11. května 2011 v 14:51 | Lucky Lucy and Tom |  Povídky Toma
Uíííí, koncert TH a MeetandGreet :D (zase ty divný slova, jak se to píše??? :D)

Uííí (zvolání z radosti :D)!!! Tak, Tomíkova slohovka, kterou nedokončil v termínu, takže dostal za 3! Chudáček... Nj, když je línej (naštěstí tu není :D) Ujala jsem se jí já! Tak se těšte! :D Ale když to není TWC, přijde mi to nemastný....neslaný :D

Tak jo, vypravování o koncertu Tokio Hotel in Prague! :D

Každá přípomínka, či pochvala potěší!!!


Vypravování


Dárek
Bylo léto, před pár dny začaly prázdniny, byla jsem u babičky a moje sestra Lucka měla narozeniny. Celá rodina seděla na zahradě. Sestra dostala spoustu dárků ale největší radost měla jen z jednoho. Nebyl vůbec velký, spíš to vypadalo že dostala samotný balicí papír. Opatrně ho rozstřihla, a uvnitř objevila obálku.
"A co když jsi vyhrála milion korun." zkoušela jsem hádat. Rozhodla se ji otevřít. Došla si pro nůž a obálku opatrně rozřízla .
To, co bylo uvnitř, opravdu nikdo nečekal. A co tam vlastně bylo?
"Tomu nemůžu uvěřit! Lístky na koncert Tokio Hotel!"
"Ale proč jsou dva?" zeptala se vzápětí.
"Dva jsou proto, že půjdu s tebou" řekla jsem. Ani nedokážu popsat jakou měla radost.
"Koncert bude v rámci turné k novému CD Life in America, a bude v Česku, v Praze." doplnila jsem informace. Mamka využila situace a dodala:
" Jasně, když je to živě v Americe pojedou zrovna kvůli tobě do Prahy." Mamka si poklepá na čelo a mi v záchvatu smíchu padáme na zem.
"Už zítra! Už zítra!" vykřikovala Lucka pořád dokola. Pomalu se začalo schylovat k večeru a já s mamkou a s Luckou jsme šly domů. Já i Lucka jsme nemohly celou noc spát. Tolik jsme se těšily. Hned ráno začalo velké chystání. Obě jsme byly hrozně nervózní a nemohly se dočkat. Koncert začínal v 20:00, nyní byly čtyři. Čas naštěstí utíkal rychle a my brzy vyrazily.
Na místě byly tisíce lidí. Než jsme se protlačily před pódium, uběhlo půl hodiny. Koncert se konal na stadionu. Najednou se setmělo. Hluk fanynek dosahoval výšin. Moje sestřička netušila, že mám pro ni ještě jedno překvapení… Najednou začala hrát hudba a na pódiu se objevil černovlasý zpěvák se svou dikobrazí hřívou. " Ahoooj!!!" vykřikl a rozběhl se po pódiu. Už to vypadalo, že skočí do davu, ale na poslední chvíli se zastavil, (zavrávoral a s baletní piruetou se skácel do přední řady mezi bodyguardy, ne sranda XD) a znovu pozdravil fanoušky.
Byly jsme obě v záchvatu euforie. Naše oblíbené celebrity, pár metrů od nás, na pódiu a naživo, žádný playback! Tom ve svém neuvěřitelně velkém oblečení, Georg pohazující vlasy, nenápadný, ale milý Gustav a hvězda večera - Bill!
"Ach, to je krásné," křičela mi do ucha Lucka už asi v půlce koncertu. Jekot fanynek se ozýval odevšad, křičely jsme z plných plic také. Vůbec jsme se nezajímaly o následky na naše hlasivky. Černá šmouha se mihla nad námi, to Bill stál těsně na kraji pódia a zpíval. Úsměvy se nám rozšířily dvojnásob, po chvilce na mě Bill mrknul a otočil se k ryčícímu davu. Bille, Bille, to jsi neměl dělat! Teď na mě sestra divně kouká a myslí si Bůh ví co! Tak tedy pokrčím rameny, že vůbec nevím, co tím chtěla naznačit a ignoruji její pohled ala Tom ráno po afterparty. (Pozn.:dokážete si to představit, že? XD)

"There's a reason to fight
want to be by your side.

I'm not a star
just man as you are
I want normal life
see wrongs my."


Za námi byla asi polovina koncertu. Kapela dohrála píseň, kterou představila jako - They call me (I want…). Sestra se na mě divně koukala, protože tu "novou" písničku znala. Černovlásek se uklonil a začal mluvit:
"Určitě vás napadlo, že je tohle nová písnička, děkuji tomu, kdo ji složil a věřte, že ne sobě." Trošku se zašklebil a fanouškům obočí vyletělo do závratných výšin, obrazně řečeno.
"Děkuji vám všem, že jste mi dneska splnili můj velký sen zpívat před šestnácti tisíci fanoušků." Hala propukla v obrovský jekot přesahující 130 decibelů určitě. Černovlásek si přiložil ke rtům ukazováček. Nevím, jak je to možné, ale všech šestnáct tisíc lidí ztichlo. Dokonalá manipulace. Bill pokračoval:
"Teď bych rád pozval sem na pódium dívku přezdívanou Lucky Lucy." dívala jsem se jak se ségra tváří - málem nemohla ani dýchat jak byla překvapená. Velmi rychle se prodrala k pódiu a ochotný Saki jí pomohl nahoru. Potom se k ní otočil Bill a zeptal se:
"Lucko, zazpíváš si se mnou?"Odpověď byla jasná.
"Moc ráda." I publikum oněmělo úžasem. Tom se posadil na barovou židličku, do rukou vzal svou akustickou kytaru, vysvětlil neuvědomělému Geovi s Gugim oč se jedná. Georg také usedl na svoji židli i s kytarou, kterou mu mezitím připravili kluci z týmu starajícího se o pódiové rekvizity a kulisy a Gustav zasedl dozadu za bubny. Bohužel, manažer David o mém záměru nevěděl, takže se Bill s Lucy museli podělit o jednu židli. Nu což, chybička se vloudila.

Až ten čas přijde
půjdeme spolu do noci

Do noci

Ty jsi všechno co jsem já
jsi všechno co mnou stále proudí
A navždy se spolu poneseme
je jedno kam, jedno jak daleko…
Fanoušci se začali pohupovat do rytmu In die Nacht. Ovšem byli poněkud překvapení, když Bill místo německé začátku In mir …….. langsam kalt, začal s roztomilým přízvukem "Ve mně, něco pomalu chladne."
Publikum bylo naprosto konsternované (v dobrém slova smyslu!) a jen se usmívali a pohupovali do rytmu. Učit se kvůli nějaké fanynce český text, chtělo asi hodně sebezapření, ale Bill naše myšlenkové pochody obrátí k lepšímu. Zpívá tak, aby mu bylo co nejvíc rozumět a chytne Lucku za pas, aby nespadla ze židle. Radost, přítomnost, sladkost. Časová nevědomost. Na koncertu se přesunete do jiného světa, časoprostoru, můžete létat jako v nekonečnu. Poslední písnička Unendlichkeit, Nekonečno byla zlatým hřebem večera, kluci ji totiž složili úplně sami. Věděla jsem, že sestra čeká vzadu v zákulisí na konec koncertu. Je mi jasné, že si zatím určitě povídá se šéfem bodyguardů Sakim. Holka jedna ukecaná.
Kluci se dlouze loučí, hala se postupně vyprazdňuje. Šum je silný, neslyšíte vlastního slova, tak radši mamce napíšu SMS, protože se asi trochu zdržíme, ale do půlnoci budeme doufám doma. Já však nemířím ke vchodu z haly, ale do zákulisí. Na kluky z ochranky stačí zamávat a pustí mě k sobě. Asi hodinu si povídáme s klukama z kapely v záhybech uliček Tesla Areny a potom už musí zpět do hotelu Inter Continenal. Na tento koncert nikdy nezapomeneme, zůstane v našich srdcích navždy. Sestra sedí naproti mně v rychlíku a zasněně se dívá z okna.
"Líbilo se ti to?" Zeptám se nahlas, vytrhnu ji s myšlenek.
"Jo," ozve se její tichá odpověď.
"Musíme jet i na příští," zapřemýšlím si trochu.
"Jo," Lucy přikývne a usmívá se.
"Těšíš se?" Zeptám se s mírným úsměvem na rtech.
"Jo," stále se dívá z okna. Neodpustím si s chichotáním poznámku:
"Ježiš, ta je zamilovaná." A nyní jenom uhýbám jemným pohlavkům, které se sypou na mou pravou tvář. Jak už tak, či tak, vzpomínky v nás navždy zůstanou.



Vaše přehřátá Sestrana druho první :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 aknel.tom aknel.tom | 26. května 2011 v 15:32 | Reagovat

...ti dám nemastný, neslaný!!!- Ale máš pravdu:TWC to fakt není. :-D

2 mk mk | Web | 8. srpna 2011 v 20:13 | Reagovat

Já taky nadmíru zbožňuju twincest,ale ta slohovka je fakticky dobrá,ale nějaká ta twc scéna by byla zajímavá v této povídce :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama