Žij sekundou, neboť každá vteřina může změnit tvůj život...

Srpen 2011

Směsice aneb žádný nápad pro název...

31. srpna 2011 v 8:09 | Lucky Lucy |  Co se u nás děje...
Právě se vyvaluju v posteli... a přemýšlím, co se bude dít v následujících hodinách... Čekám, až mamčin přítel vypadne, abych měla volný prostor na pohyb i dýchání (poslední dobou se mi zdá, že zamořuje naše ovzduší...).

A protože Tokiačka jako já nemá v oblibě hvězdy jako Lady Gaga, Justin Bieber a podobně :D, vybrala si na sestavu cover Born This Way - Sam Tsui. Tenhle kluk je vážně borec :D.

No a teď jdu poslouchat Baby :D (NEVERMORE!!!) Počítala jsem průměrný výskyt tohoto slova v refrénech :D V každém se vyskytne přesně 18x. Děsivé to číslo, že? Blbý je, že ségřule si to pouští každé ráno a mě už v hlavě pořád buší: "Baby, baby, baby, oooh :D" *zpívá falešným hlasem*

Takže vy si dejte voraz a já se du mučit sestavu :D

Sestra(trapný už, že? :D)

Ach můj Bože, škola!

31. srpna 2011 v 1:54 | Lucky Lucy |  Co se u nás děje...
Nééé lidi, já tam nechci! Bojím, bojím... O.o

Mám voči jak kulometný ďůry (aneb první blbost co přišla... a se slovy: "Je tu nuda" odkráčela po mozkové kůře zpět do vnitrozemí mozku :D)

Stejně myslím, že nenajdu třídu :D A už myšlenka, že dneska půjdu ještě do roztleskávaček a na zumbu, mě trochu děsí O_O a myslím, že vyděsím i spolužáky :D, snad to přežijou a kdyby ne, měla jsem je ráda (aha, ještě ani nevím koho :D) Tak bych asi měla jít spát... Jo, a víte, že na bělení zubů pomáha jedlá soda? Že ne? Tak to třeba zkuste, pokud vás z toho nebude pálit tlamka jako mě :D

Tohle bude pravděpodobně krátký článek..

Ne, nebude, něco totiž přibude :D

Ještě nevim co, ale již nyní se mi to zamlouvá :D (právě prohledávám svou plochu s padesáti ikonami a pátrám po něčem inteligentním z mých pisatelských úletů... hm.. takže jsem nic nenašla :D)

Možná jsem nic nenašla, ale vzpomněla jsem si na něco...

Hmmm a teď sem to zapomněla :D

Na táboře si povídáme o špinavých kalhotách (fakt! :D)

A já jak sem byla nějak mimo, tak z vrchní postele poslouchám, jak jedna z holek říká: "Jde to, ale musíš mít dobrej prášek."
Absolutně nevím o čem se baví, ale skočím jim do řeči: "Jo! Třeba moučkovej cukr!"

Už vážně nevím, co jsem chtěla napsat :D

Tak nashle
Sestra prostě já....

Žít ve světě bez tebe

14. srpna 2011 v 0:14 | Lucky Lucy |  Povídky Lucy
Bylo nebylo... Gordon jednou vyprávěl pohádku...která se stala budoucností...

Ale když si poslechnete písničku, nevnímejte přílišně text, protože povídka má opačný význam :D
Dvojčata NEMOHOU žít ve světě bez toho druhého.

Samozřejmě - tady je inspirace, mamka se mohla zbláznit, když jsem Livin' in a World Without You pouštěla popatnácté...

It's hard to believe it came to this...

BILL
Ani jeden z nás nemohl uvěřit, že to došlo tak daleko.
Ale najednou si řekl prosté: "Běž". Dokonce jsem nenašel žádný srozumitelný důvod, avšak šel jsem.
Tvrdá betonová podlaha studí do chodidel, v garáži mezi auty vrhajícími podivné stíny na vychladlé stěny omítnuté nyní již našedlou bělobou. V ruce svírám talisman, co jsi my kdysi dávno dal - Jin a Jang, řekl si, že takhle budeme pořád spolu, budeme si dušemi na blízku. Byl jsem k tobě přivázán pevným provazem, však stále jsem věřil, že je to tak správné. Protože svoboda přišla naprosto nečekaně, provaz se náhlým škubnutím roztrhl.

Stočím pohled k výklenku těsně pod zlomem stěny v strop. Zahlédnu jen maličký kousek nebe. Pamatuji, jak jsi o něm vždycky vyprávěl, o velkém nedostižném nebi nedozírných dálek. Říkal jsi, že jednou ho také uvidím, pokud budu chtít.
Ale já neměl zájem, mým jediným potřebným elementem jsi byl ty. Naučil jsi mne vše, od správné mluvy či mravů, až po věci obyčejného života. Ne, nikdy jsem nepotřeboval k životu něco víc, než jen tebe.

Dal jsi mi lásku, krmil jsi mě jejími dary a já navždy budu věřit, že nebyly podlou lží.

TOM
Nemohl jsem se vzpamatovat, když tvé houpající se boky mizely ve dveřích. Stalo se to jenom kvůli mému činu. Možná je to choroba, ale mám vybudovanou silnou averzi vůči jednomu slovu a tím je - sbohem. Řekl jsi ho v naší hloupé hře, jen pro zábavu, ale neudržel jsem se. Nechal jsem tě prostě odejít.

Už po dvou sekundách jsem si uvědomil, že to byla chyba. Chtěl jsem se ti omluvit, avšak za další čtyři sekundy jsi dokázal zmizet.

A pak jsem si vzpomněl na naše dospívání, tehdy, bylo nám asi třináct, jsem ti na pouti koupil přívěšek. Poprosil jsem učitele fyziky, jestli by mi nepomohl s drobnou úpravou, což ochotně udělal. Řekl jsem ti, že prostřednictvím toho budu každým okamžikem s tebou. Dcera budoucnost napověděla, že se může hodit. Bude i potřebný, je to pravda, doopravdy tě u sebe potřebuji.
Natáhnu se k nočnímu stolku a z otevřené zásuvky vytáhnu spínač…

BILL
Ucítím brnění v dlani, kterou svírám křečovitě talisman, třeba mi pomůže. Pustím ho z ruky, když dotek začne i bolet. Jakoby mou dlaní procházely mikrovlny. Přívěšek dopadne s tichým cinknutím, snad tak smutným způsobem, připomínajíc něžné snášení pírka. Sesunu se po stěně k betonové zemi. Je chladná, například na rozdíl od dřeva, či koberce, tohle je pouhá tvrdá, hrbolatá, bezcitná vrstva betonu.

TOM
Chytám tvůj signál, který vysílá pouťová ozdoba. Jsi ve spodních garážích, daleko jsi nedošel. Jsem rád, už nyní se mi po tobě stýská. Odloučení je nejhorší věc, co se může stát nám, svázaným duším. Máme spolu být, tak to říká náš osud.

BILL
Vzduch se pomalu stává chladnějším, zdá se mrznoucí až zastavující pohyb. Slunce již dávno zmizelo z oblohy, nyní nastává soumrak, vidím jen padající červánky a světle modrou klesající oblohu. Mám snad čekat? Když najdu důvod, jak dlouho? Proč stále věřím, že mě tu nenecháš? Ten pocit tvé blízkosti ve mne zůstal, vím, že nejsi daleko, ale přec tě nemůžu dosáhnout.

TOM
Rozhoduji se, jestli mám za tebou jít. Je snad myšlenka, že se vrátíš, jen výplod mé naivity?

Peřiny, v nichž jsi spával, jsou nyní pode mnou. Cítím z nich tvou vůni, tu nejkrásnější, ze které mám opravdový požitek. Jsem na ní závislý, stala se mi drogou, tou správnou drogou. Stále sleduji blikající červenou tečku na monitoru. Vážně nepřijdeš? Čekajíc upřeně pozoruji jasné světlo z obrazovky. Po chvilce, kdy mě začnou pálit oči, zamrkám. Nahrnou se mi do očí slzy. Co asi děláš? Pláčeš, voláš mě? Nebo jsi vše zahodil a spálil? Najednou zhasnou všechny světla, i monitor zhasne.

Ach, zase vypnuli elektřinu!

Prudce se posadím na posteli, ve vteřině jsem rozhodnut, jdu za tebou. Z botníku stojícího u dveří, seberu klíče od bytu, ve skříňce starou baterku a urychleně zamknu dveře. Běžím po schodech s podivením, že se nepřerazím. Dále už to nevydržím. Vím, že ty potřebuješ mě a jistotou můžu říct že já tebe ještě víc.

BILL
Kolena si přitáhnu pod bradu. Neuvěřitelně mě zebe každá částečka kůže, snad zmrzlá dechem královny noci. Luna visí vysoko na nebi, ve výklenku je vidět v celé své kráse. Avšak co se stane teď, bych nikdy nečekal. Na okamžik oslepnu… Vidím bílou tmu… Zahlédnu kužel světla… blíží se ke mne… skrčím se ještě víc…

Uklidním se však, když ucítím na krku horkou dlaň - tvoji dlaň. Poznal bych ji za jakýchkoliv podmínek, kdykoliv. Chlad mě jako zázrakem opustí a já vím, že ty jsi příčinou.

Dredáček líbne mladšího brášku na čelo, přestane se třást a natáhne ruce v gestu chtíc se přitulit. Starší si k němu klekne, baterku položí na betonovou chladnost a zvedne černovlasého ze země, do náručí. Stoupne si a zadívá se na talisman ležící u jeho nohou .

'Svou práci jsi vykonal' , pomyslí si, když botaskou rozšlapává pouťovou cetku na desítky kousků.
Nyní již budou spolu, navždy půjdou životem po boku toho druhého.

A Tom už ví, že nikdy Billa nenechá jen tak odejít. Uvědomil si, že nedokáže žít ve světe bez něj.

Navzájem se budou chránit, nenechajíc toho druhého pochybovat o lásce mezi nimi. Jak by mohli, jsou přeci dvojčata…

*********
"To byla krásná pohádka, tati." Gordon se usmál, když na něj z peřin vykukující Bill našpulil pusinku. Nikdy totiž neuměl vyprávět pohádky. Dá malému chlapci s blonďatými vlásky na čelo křížek a pohladí ho po drobné hubené tvářičce.

"Dobrou noc, synku." Zvedá se z dětské postele, jdouc ke dveřím se podívá na zachumlaného hnědoočka.

"Dobrou, tati." Gordon je rád, že ho dvojčata přijala za vlastního otce. Uléhajíc po bok své manželky, stále s úsměvem na tváři, usíná.

Možná jeho příběh byl jen fikce, ale zeptejte se budoucnosti, možná Vám něco málo napoví…