Žij sekundou, neboť každá vteřina může změnit tvůj život...

Balerína 1/4

13. září 2011 v 22:31 | Lucky Lucy |  Povídky Lucy
Tak, tohle začalo vznikat na konci prázdnin, kdy jsem se dívala do prázdna a přemýšlela o prázdnotě Smějící se. Též by se to dalo nazvat Tanec, toť můj život, ale Balerína mi přišlo zajímavější a též tam sehraje svou roli. Tak prosím, dejte se do toho a pozor je to děsně holčičí Smějící se. Dvojčata tu nejsou dvojčaty, no to se ještě uvidí :D

P.S.: Naschvál je to tak krátké, přesně mi to vyšlo na kapitoly Mrkající a kdyby někoho zajímal ten tanec (tisíckrát jsem zkoušela jestli je možné ho provést a závěrem je: Je to možné!), můžu ho třeba natočit Smějící se (Blbej nápad, co?)

Upozornění: Twincest (no zatím ne :D)

1 Pokoj 483

Zatemněnými okny se do maličkého útulného pokoje pokoušely proklouznout poslední paprsky slunce. Tančily po stěnách stále stejnou choreografii, podobně jako balerína v dárkové krabičce na natahování. Pokojem proplouvaly tichá komolená slova společně s melodií, linoucí se z hracího strojku, usazující se na stropě a okolním vzduchu, odrážejíc se a opět plujíc na protější stranu skromného bytí. Po chvilce se rozprostřelo po místnosti ticho.

Chlapec natáhl ruku směrem k nočnímu stolku, sedíc na posteli s nohama složenýma pod sebou, neboť chtěl zvonkohru na další moment rozeznít. Strojek trochu zachrčel a poté začal hrát chlapci již známou melodii. Pozoroval balerínu, jak se na útlé nožce otáčí stále stejným směrem. Zdála se mu příliš umělá, a proto nadešel čas, aby černovlasý hoch zvedl své tělo z postele. Zachvěl se, když zjistil, že okolní vzduch není tak teplý jako jeho vyhřátá postel. Tepláky na svých bocích upevnil šňůrkou a přejel rukou po nahé hubené hrudi.

Postavil se na nohy, které byly po přeležení trochu vratké. Zakymácel se, ale když rukama zamával nad hlavou, vrátila se mu zpět jeho ztracená rovnováha. Potřeboval se protáhnout minimálně nadvakrát. Když tak učinil přešel bosýma nohama až ke skříni. Oklepal se hned jakmile zjistil, že dřevěné parkety jsou příliš studené pro jeho hubená chodidla. Pomalu a s nostalgií chytnul za kličku, otevřel ošoupané dveře staré skříně. Nadechl se zatuchlého vzduchu, který se nyní rozprostřel po místnosti. On tohle miloval.

Sklonil se pod pověšené kabáty, až téměř k zemi, vytáhl z bezpečného úkrytu svoje taneční boty. Nebyly to ani baletní piškoty, či boty na společenské tance, byly prostě přirozené. Když se posadil na zem před skříň, nazouvajíc si boty přemýšlel. Neustále přemýšlel.

Aby zahnal jakékoliv zbytečné myšlenky, rychle si poupravil přesný sed bot, poslední stužkou si je připevnil ke kotníku. Zvedl se a ladně, po špičkách jako laňka přeběhl na druhou stranu pokoje k posteli. Nahnul se nad ni, levou rukou se podpíral v peřinách a druhou si podával krabičku s balerínou. Když otočil znovu klíčkem, pokojem se roznesly tiché tóny.

Rozhlédl se po pokoji, rozeběhl se na druhou stranu pokoje, po špičkách. U protější zdi se skrčil, rukama si zakryl obličej. Pomalu ruce sunul podél bledého obličeje, přes krk, na boky kde jeho ruce cestu ukončily. Při posunování rukou dokončoval výpad, kterým dostal svá záda a šíji do záklonu. Dokonalé pohyby mu přinášely uvolnění. Do tance vkládal všechny své emoce, dokázal v jediném kroku zrcadlit celou nůši pocitů. Vše co měl nyní na srdci, bylo jeho těžkou choreografií. Nášlapným jemným krokem přešel doprostřed pokoje, levou ruku i nohu pokrčil v kloubech, avšak od zápěstí nechal dýchat napětí. Pravou ruku a nohu synchronizovaněvnamířil šikmo k zemi, díval se za tím pohybem. Naprosto plynule přešel do 'hodin' , jak se říkalo kruhu celou nohou, přičemž ruce složil za hlavu a zavlnil se v bocích. Stoupl si na špičky a levou nohu sunul od kotníku až ke koleni do 'passé'. Poté nohu natáhnul do otevřeného 'developé', které svíralo přesné pravý úhel. Přeskočil lehounce na druhou nohu a začal se točit v piruetě. Párkrát si přešlápnul a hlavou si stále držel nehybný bod. Točil se bezchybně. Jeho balerína z krabičky se mu za žádnou cenu nemohla rovnat.

Když se zvonkohra dotočila, složil své končetiny černovlásek na zem, zrychleně oddechoval. Nyní se cítil volný. Pravděpodobně by nebyl v klidu, kdyby věděl, co se odehrává za dveřmi. Dredatý rozpustilý hoch se snažil být co nejvíce potichu, neboť to co zahlédl klíčovou dírkou do dveří označených 483, ho neuvěřitelně okouzlilo…

Konec první části...

Tak co? Jde to? :D Mám psát ještě dál?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máš chuť přečíst si další díl Baleríny?

Ano, určitě
Myslím, že spíš ne
Ne! Velké absolutní NE!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama