Žij sekundou, neboť každá vteřina může změnit tvůj život...

Balerína 2/4

25. září 2011 v 20:33 | Lucky Lucy |  Povídky Lucy
Tak... zase stránečka Smějící se Chybí mi zakončení posledního dílu, pořád nevím, co by bylo nejlepší Smějící se. Taneček mám secvičený, ještě najít vhodné místo...
Tak pěkný počtení
Lucky Lucy.

2 Raněný anděl
I když černovlasý již dávno netančil, klíčová dírka zůstala neopuštěná. Jeden pár oříškově hnědých očí neustále sledoval každý i nepatrný pohyb odpočívajícího anděla. Sledoval tělo, poskládané na dřevěných parketách, jehož vyzáblé nohy byly obuty do zvláštních bot, a jak dredatý nezbeda uznal, jedině podtrhovaly jejich bělostnou krásu. Nedokázal se ani otočit, jak se mu ten pohled nesmírně zamlouval. Napřímil se, když ticho protrhl zvuk otevírajících se dveří. Srdce mu začalo divoce tlouci a nohy se mu začaly nebezpečné klepat. Byl oblečen jen ve velkém tričku a boxerkách. Zima mu nebyla, dokázal vydržet cokoliv, jen aby černovlasý znovu zatančil. Rychle by ale určitě utekl, kdyby to byly dveře s číslem 483, které by se otevřely. Jeho tělo se uklidnilo, když zjistil, že ten zvuk byl z cizích dveří v patře pod ním.
V pokoji bylo šero, spíše již tma. Nebyla to černočerná tma, tu a tam bylo vidět, že se v ní někdo skrývá. První kapičky stékaly po jeho bělostných tvářích. To vzpomínky si našly cestu do jeho mysli. Vzpomněl si, že je sám. Nenašel se nikdo, kdo by pochopil jeho lásku k tanci. Každý si myslel, že by nedokázal milovat svého přítele více, nežli uklidňující pohyby. Stulil se do klubíčka, nohy si přitisknul co nejvíce ke zpocenému bříšku a snažil se zapomenout na všechno. Chtěl do svého světa, místa plného fantazie, hudby a tance. Vzlyknul a rozklepal se. Nikdy nepochopil, proč ho lidé ignorují. Připadal si jako blázen mezi zdravými, ten, který zírá do prázdna a nebaví se alkoholem a nezávaznými známostmi z diskoték, či jinými pochybnými aktivitami. Když tancoval, nepotřeboval nic.
Hudba byla jeho cesta, tanec jeho osud.
Sklonil se znovu ke klíčové dírce. Nutně potřeboval vědět, co se za tenkou dřevěnou deskou děje. Zahlédl pouze siluetu, skrývající se v poslední snůšce světla. Poznal, že pláče. Nevěděl, co má udělat. Má odejít? Zaklepat? Anděl pláče. Existuje řešení? Napřímil se a rozhodoval co provést. Myšlenky sváděly lítý boj o dominanci. Stále se nemohl rozhodnout. Anděl pláče…
Ustoupil o krok ode dveří, neboť byl na nich nalepen. Jakmile však našlápnul na parketu za sebou, ozvalo se tiché zavrzání. Tak nenápadné jako šelest lístečků drobné břízky. Vzlyky utichly. Černovlasý se velmi polekal zvuku vycházejícího z chodby. V tichu zazněl jako ta nejhlasitější věc na světě. Pomalu se na dlouhých nohách postavil, stále se klepajíc přešel ke dveřím, čekajíc, že za nimi bude zase jen prázdno. Uchytil se kliky a dveře po chvilce přemýšlení otevřel. Nesetkal se ale jen s klidným vánkem proudícím z chodby, lehce nadskočil, když se jeho oči podívaly do těch druhých, oříškových. Nehybně stály dvě postavy naproti sobě. Navzájem se prohlíželi. Oba shledali toho druhého naprosto úžasným.
Pohled by vydržel klidně i celé hodiny, dokud se neozval další ze zvuků, v tomto domě naprosto obvyklých. Otevřely se dveře a dívčí chichot zaplnil celé patro. Černovlasý na nic nečekal, uchytil hnědoočkovo velké tričko a přitáhl chlapce k sobě do pokoje. Přehnal svoji sílu, neboť dredatý byl jako hadrová panenka, ale též ho zvuk vylekal. Zabouchl dveře nohou, aby mohl pomoci dredatému chlapci vstát z parketové podlahy. Avšak hnědoočkovy nohy vypověděly službu. Za žádnou cenu se nedokázal zvednout, či cokoliv s nohama udělat. Upřel prosící oči do těch černovláskových a uvědomil si, že je naprosto ztracen. Právě si nechává pomoci od anděla…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máš chuť přečíst si další díl Baleríny?

Ano, určitě
Myslím, že spíš ne
Ne! Velké absolutní NE!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama