Žij sekundou, neboť každá vteřina může změnit tvůj život...

Little Game 1.

13. září 2011 v 22:48 | Lucky Lucy |  Povídky Lucy
Tak lidi, rozjíždím novou povídku, jak už víte, s pracovním názvem Little Game. Neboť se tento pracovní název příliš zaryl pod mou mozkovou kůru, zůstane i nadále stejný Smějící se. Nevím, co k tomu říct, je to TWC, ale stále jsem se nedobrala k části, jak by se to vlastně mělo stát Smějící se, takže zatím je to taková nevinná pošťuchovací Tokio Hotel povídka Usmívající se. Ale nebojte, přijde ten správný čas... Little Game nebude přibývat nějakou závratnou rychlostí, neboť zase tak vtipné nápady se nenachází ležet na chodníku, to musíte dojít až do školy či jinam mezi lidi :D a zatím mám jen 5 a půl dílu :D. No někdy je to fakt "o hubu" a trošku nechutný :D Jakože olíznul celý jeho zátylek :D

Tak snad se bude líbit,
možná Vaše :D Lucky Lucy

Tomův majetek

"Sklapni už konečně!"

"Ne, ne, ne, nechci tě poslouchat!"
Podivné zvuky se ozývaly z ložnice v patře. Začínal den, ale někomu zevnitř se nechtělo do světa. Hádka neutichajíc, se postupně navyšovala v křik.

"Víš co? Chcípni!"

Ozvala se z pokoje uširvoucí vřískot, hlasitá rána a rachot tříštícího se skla. Z přízemí, s dupotem na schodech, vletěla do ložnice barevná čára. Jen dredy za ní zuřivě poskakovaly, jako v tom největším povětří. Tom hleděl s údivem na své dvojče, které se rozvalovalo po celé délce i šířce postele a nehodlalo se hnout. Bill se pohodlně uložil a snažil se zakrýt, že ještě před chvilkou nespal.

Tom přešel až k posteli a jak byl polekaný, dokonce si ani nevšiml hromádky šrotu u protější stěny.

"Bille?"

Zkusil Tom promluvit na černovláska, nedočkal se však žádné odezvy, kromě hlubokého nádechu. Posadil se k ozdobnému rámu postele, rozhlédl se po pokoji. Zdálo se mu zvláštní, že jsou dvojčata, i když jeho pokoj vypadal poněkud jinak. Billův byl vždy vzorně uklizen, věci poskládané v policích, úhledně složené a vypadajíc netknuté oblečení, jako v zámeckém salónku. Naopak Tomovo sídlo by se dalo přirovnat spíše vzdoru objektů proti tlakové vlně při dopadu atomové pumy. Po zemi se válelo neskutečné množství obrovských kalhot, že by ani Tomovo vlastní já nevěřilo, že se to vše vejde do jedné skříně.

Mrkl na brášku, který mezitím co se dredáček rozhlížel, pootevřel očko a pozoroval staršího sourozence. Přesně věděl, na co Tom myslí. Ach, ta dvojčecí telepatie, jen kdyby nebyla někdy tak nebezpečná... Seděl na peřinách a byl poněkud konsternován, když se jeho hubené pozadí, s nepříjemným dopadem na koberec, dotklo tíhou gravitace žluté tkaniny.

Cože? On ho shodil??? Z postele se ozvalo tiché zachichotání. Tom se pomalu zvedal s překvapenou tváří z koberce. Drobné hihňání tlumené peřinou poněkud přeslechl. Jak také jinak, když se ze země zvedal s bolestivým kňučením a hlazením svého drahého 'zadního' majetku.

Postel se prohnula, jakmile se na ni usadil další člověk. Bill byl příliš zaujat svým vtípkem, proto si nevšiml, že se jeho dvojče s vítězným úšklebkem tyčí nad jeho tělem. Tom se pomalu přibližoval ke tváři svého dvojčete, která byla skrytá v načechraném polštáři. Starší chlapec se velmi divil, jak bratr může ležet bez přísunu kyslíku, se zabořenou hlavou v černo fialových duchnách, jenom s čouhající černou kšticí. Tom téměř nedýchal. Svou tvář přiblížil ještě víc k bratrovi. Na poslední chvíli svůj názor změnil, nebude přece líbat dvojče do vlasů!

Tímto sice rozplynul romantický oblak, ale když si z něj střílí Bill, proč by nemohl on, že? Přesně věděl, co černovlasý udělá. Někdy má dvojčecí telepatie své zákryty pro nebezpečné hry. Přesunul se svými rty ke bráškovu krku, kde se jasně pod jemnými vlasy rýsoval znak jejich kapely. Nadechl se a nasál tu úžasnou vůni zhluboka.

Miloval ji,
nepřiznal si to,
miluje ji,
nedokáže si to připustit.

Ještě jednou se nadechl přirozené vůně potu svého mladšího brášky a přiblížil se ještě blíž. Zadržel dech, aby Bill, stále hrajíc spícího, nedokázal vycítit blízkost. Srdce mu bilo jako splašené, tak šíleně moc se těšil na reakci! Jak dvojče vyletí z postele! Odvážil se, vystrčil jazyk a s hlasitým zafuněním olízl celý bratrův krk hezky od zdola až navrch. Ozvalo se tiché zamručení tlumené nadýchaným polštářem.

"Hmm, Skotty…"

Tiché zakloktání zastřeného, rozespalého, ale až nevěřícně aktivního hlasu. Tom byl dnes už podruhé paralyzován, když se kolem něj ovinuly útlé paže mladšího chlapce, stále trvajícího na svém přesvědčení, že se dnes ráno ještě neprobudil. Tak, tohle už bude potřetí, co zůstane s otevřenými ústy, mrkat řasami. Bill se neprobudil, jen si přitulil Tomovu hlavu do náručí, jako by dredatá kebule byla jeho osobní mazlící zvířátko, jako by držel malé štěně. V láskyplném objetí Tomova 'vrchního' majetku, líbnul dvojče na drobnou cestičku, která se klikatila mezi neposednými háďaty. Dredáč viděl, jak se Billovo čelo nakrabatilo v nastalém přemýšlivém momentu.

"Skotty? Tys použila Tomův vosk nebo ti ti volové zamotali chlupiska?"

Dredáček nevydržel a začal se nahlas řehonit. Avšak byl opět překvapen svým dvojčetem, které využilo chvíle nepozornosti a s přehledem a přesností své pravé nohy, skoplo brášku z postele. Tom si s tichým kňouráním protentokrát hladil svůj 'boční' majetek.

"Au! Není ti mě ani trochu líto?" Zakňučel bolestně starší bratr, když se za dnešní ráno už po druhé zvedal ze země… a to se včera vůbec neopil! Tom byl překvapen, když Bill frekvenčně zamával několikrát hlavou ze strany na stranu.

"Ne." Zněla krátká odpověď. I když byl Tom naštvaný, přilehl s radostí k bráškovi, když Bill poklepal nadýchanou duchnu černobílými nehty. Povytáhli si polštář víc nahoru a opřeli se o něj a jejich prsty se automaticky zapletly do sebe. Tento moment jim nesměl nikdo pokazit, ani maminka Simone, ani neustále dvojčata hlídající Saki a dokonce ani kluci z kapely. Jsou to chvíle, kdy jim nikdo nemůže zazlívat jejich blízkost a důvěrné pouto. K hovoru jim stačilo ticho, rozuměli si i beze slov.

"Co bys dělal, kdybych umřel?" Ozve se do ticha hlubší hlas staršího z chlapců. Tom, otáčejíc hlavu ke svému dvojčeti, čeká na odpověď brzy vynesenou z bratrových úst. Billův hrudník se zvedl a rychle zase poklesl, jak s notnou dávkou naprosté nezaujatosti vydechl.

"Vždyť to víš," povzdechl si mladší černovlasý, když se dívajíc na jejich propletené ruce trošku usmíval.

"Chci to slyšet…ještě…jednou. Opakuj mi to, prosím," pohledy obou bratrů se setkaly.

Billovy oči byly poněkud neutrální.
Tomovy přílišně naléhavé.

"Asi…" Bill chtěl brášku trochu poškádlit. Možná toho měl Tom už za celé ráno dost, ale Bill…prostě…. nedokázal!!!!
……………… přestat. Po místnosti se rozhostilo ticho. Černovlásek předstíral, že přemýšlí, avšak s jistotou věděl, co řekne. Taktéž si byl jistý tím, že mu to Tom odpustí. Ach, jak nevybíravý smysl pro humor! Pomalu se rozpovídal:

"Asi…no co bych dělal…šel bych na tvůj pohřeb, ne?

Ticho.

Bill se zašklebil, když na jeho tváři po chvilce přistála dredáčkova dlaň. Tom ho nikdy nebil, vždy dostal jen lehký pohlavek a tento nastejno nebyl výjimkou.

"Ty zpackaný pako!" Zasmál se i přes ukřivdění Tom. Stále mu nedocházelo, proč se nedokázal na svého brášku zlobit. Důvodem tomu pokládal, že jsou dvojčata.

Občas však cítil mnohem víc…
Kupříkladu, když stáli vedle sebe u baru a byli v mírném opojení…
…či když seděli na okenním parapetu a pozorovali noční oblohu za jasné luny…
…nebo například při tiché snídani po prohýřené noci v klubovém zařízení někde v širém světě.
V těchto momentech si uvědomuje, co v sobě má.

Cítí, že ho Bill nabíjí energií…
že mu dává kus sebe,
cítí to, co by jako jeho dvojče cítit neměl…
a to pocit, že je jen jeho…
Že Bill je Tomův,
'Tomův majetek'.
*******************
"Tomi?"
"Hmm?"
"Myslím, že potřebuji nový budík."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Četl/a jsi Little Game? Klikni prosím!

Že by KLIK? :D

Komentáře

1 mk mk | Web | 14. září 2011 v 18:44 | Reagovat

Je to krásný.Hlavně to s tím Scootym :D

2 Kristýna Kristýna | Web | 24. září 2011 v 13:51 | Reagovat

Lucíí, tak po dlouhé době (a kdo ví na jak dlouho ;D) jsem zpátky, takže mám pár novejch příspěvků ;D Jak se máš ? ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama