Žij sekundou, neboť každá vteřina může změnit tvůj život...

Rozhovor člověka s duší

12. října 2011 v 20:14 | Lucky Lucy |  Povídky Lucy
Tak dobře, ahoj :D...

Rozhovor s duší, asi jsem se hooodně nudila :). Bylo těžké přemýšlet, o čem přemýšlí myšlenka :D, proto mi to trvalo asi deset minut. A protože jsem po chvilce zapomněla, o čem vlastně píšu, znova a znova jsem překontrolovávala text :D. Když to tak zpětně čtu, byla jsem na tom asi hodně špatně... jo a chvilku předtím jsem poslouchala Wir Schliessen Uns Ein, takže to se v tom tak odrazilo, už podle prvních slov člověka a procházkou celým mým "úžasným" výtvorem :). Tak nic, tu to je


Uzavíráme se…
uzavíráme se světu… uzavíráme se realitě…

Proč?

Myslím, že utíkáme...
Utíkáme do vlastního světa, s vlastními zákony a ctnostmi.
Uzavíráme se…

Z důvodu -? Bez důvodu?

Uzavíráme se ze strachu… Už jen z pouhého pomyšlení na obavy.
Uzavíráme se kvůli problémům,
z vlastní vůle,
z počáteční nevole.
Uzavíráme se…

Jak?

No prostě nenápadně, neviditelně, působíc negativně… Avšak někde vevnitř nás vzkvétá strom, který žije, ano žije, tak jak on sám chce. Bez pravidel, bez zábran.

Proč se nesměješ?

A proč? Z jakého důvodu? Možná se radši uzavřu…

Proč???! Odpověď je v tobě, v uzavřené duši, vzpomeň si… Já nejsem já, když tu nejsi… Poslední den…Poslední metry jsme
běželi… Není cesty zpět… Už víš?

Nevzpomínám si…

Jsi vyvrženec, tak se probuď!!!

Co jsem?

Nic! Jsi prostě pouhopouhé nic! Ty neexistuješ! Ty nežiješ! Tak co jsi???

Jsem člověk…

Tak proč nežiješ??? Co si představíš pod slovem život?! Uklízení? Psaní? Učení? Tohle si myslíš???

Nespíše ano…

Tak to jsi na omylu! Nač myslíš, že se říká Carpe Diem? To má snad význam, ne?

Nejspíše ano…

Tak proč to nedodržuješ??? Žij sekundou, tady teď, nechoď pryč! Co můžeš, žij hned! Nejsi duch!!!

Ale jsem nikdo…

Ano, to jsi, nežiješ. Opři se už konečně do strun a nahraj si k příležitosti!

Radši půjdu…

Kam? Kam chceš - jít???

Pryč… odsud…

Ne, ani na to nemysli!

Proč??? Proč mi to zakazuješ???

Já jsem ty, ty jsi já, pamatuješ? Když zemřeš ty, já zůstanu.

Jak to?

Jsem tvá myšlenka, tvá duše, jsem nehmotná a přesto reálná, mě neublížíš…

Ale sobě mohu, sbohem, hej ty, někdo uvnitř mě!!!

Ne! Stůj! Ani hnout! Vyšli mě na cestu a pochop, že tohle nemá smysl, stejně tě zase dostihnu…

No a? Já to chci TEĎ udělat! Alespoň jednou se odvázat z řemenů, žít! Rozumíš, snad těch pouhých pár sekund budu ŽÍT! To jsi chtěla, ne?

Máš žít stále!!! Rozhlédni se, co vidíš???

Tmu.

Jen tmu??? Já vidím světlo z ulice.

No a?

No a??? To řekneš? Tam venku se žije! Lidé procházejí kolem a dívají se do oken, jestli tam nenajdou to, co hledají! Každý je jiný!

Já hledám co??

Ty to nevíš? Přemýšlej!

Proč mě tak trýzníš? Tys duše i myšlenka, pověz ty!

Ale ty mě musíš rozpohybovat! Takže, nestůj tu, otoč se, slez z toho zpropadenýho zábradlí a makej ven! Nejsi nikdo! Jsi
to TY!

Po chvíli

Já nejsem já, když tu nejsi, jsem osamělá…

Na co to proboha myslíš?

Znám tu správnou odpověď… Tak mám radost.

Radost vyjádříš slovy: "Já nejsem já?"

Myslíš, že: "Tisíc moří dál, čas už umírá…" by bylo lepší???

Pesimisto!

Tys myšlenka, tys i pesimistou… Uzavíráme se…

Co to?

Uzavíráme se…

Cože?

Uzavíráme se… Chtělas přeci, abych nad tím přemýšlela, ne?

To ano…

Uzavírám se…

Ano?

…protože mi něco chybí, ten poslední dílek…

Jaký?

Ten správný…

Jaký?

Ten s porozuměním, citem a láskou…

Ach tak!

Jako by i jinak…

Zatím si zvykni. Přijde pravý čas…

Nechci si zvykat, chci žít! Pojď, pomoz mi létat, půjč mi svoje křídla! Nejsem nic, když on je anděl.

Kdo ON?

No… ten někdo…

Jmenuj věci pravými jmény… Mluvíš o někom, kdo není?

On je! Určitě… Někde… Tam venku. Snad se někdo venku, prochází sám, je snad někdo venku, tam v té zimě… Srdce úder,
ztracen v tlukotu…

Hej ty černá ovce! Je tu víc lidí…

Kašlu na ně!

Chceš skočit? Marnost nad marnost…

Myslíš?

Vím to, sakra! Probuď se už konečně a zacouvej, čekají na tebe!

Kdo?? rodiče?? Nechci rodiče! Chci jeho!

Už zase? Musíš se spokojit se mnou.

S myšlenkou?

Zajisté.

Jsi pro mne nedostačující…

Proč?

Dokážeš snad dát to, co potřebuji?

Ne, ale dám ti naději.

Ach, díky! Jak utěšující…

Vysmíváš se mi snad?

Jak bych mohla… Jsem nic…Nikdo… Žiju jen tak, pro nic za nic. Ve škole - jsem nikdo, v autobuse - jsem nikdo, ve
společnosti - jsem nikdo, doma - též jsem nikdo…

Ale směješ se…

To ano! Totiž…

Někdy...

Lucky Lucy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mk mk | Web | 13. října 2011 v 18:30 | Reagovat

Moc pěkně napsaný Lucy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama