Žij sekundou, neboť každá vteřina může změnit tvůj život...

Listopad 2011

Little Game 2.

20. listopadu 2011 v 23:08 | Lucky Lucy |  Povídky Lucy
Tak to vidíte, kecám a nestíhám :D
To jsem jednou zase četla Shakespeara a vůbec nic si z této četby neodnesla :D...
Příjemné počtení
Lucky Lucy
Pozdravy

"Čaj!" Ozve se z dálky za Billovými zády hlas nejlepšího kamaráda dvojčat. Černovlásek pozvedne jedno obočí na znamení, že neví, oč se jedná.
"Mlíko?" Zeptá se poněkud zmateně.
"Tady je někdo vtipnej, co?" Šklebí se Andreas, když zvedá pravou ruku v náznaku mávání na pozdrav.
"Tak kafe?" Dává Bill najevo svou tupost nebo se mu nechce zdravit? Jak se dá jinak oponovat čaji, že?
"Jen prostě stejně pozdrav!" Tak čaj je pozdrav? Aha, na přípitek je šampaňské, na pokec v hospodě je pivo a na zdravení čaj? Když Bill sebou nemá láhev s čajem? A Andy tu svou taky nemá? Tak proč říkal 'čaj'?
"Nechápu tě" Zakroutí rychle hlavou, až se mu mírně zamotá.
"Ty jsi tááááááááák zastaralý, snad jak praděda mý babičky!" Bill je naštvaný. Nikdo o něm nebude říkat, že je staromódní!
"Víš co? Sodovka!" Vykřikne na Andyho a chce jít pryč. Blonďáček ho v posledním momentě otočení chytne za rukáv jeho džínové bundy.
"Omlouvám se, čaj je společně s džusem nový pozdrav". Podívá se smířlivě na černovláska, který se k němu otočil čelem a projevuje svůj obrovský zájem zvětšením očí.
"To se nyní budeme zdravit nápoji?" Vyvalil se zaujetím ještě víc oči.
"Lípa!"
"Říká se jasan, ty popleto!" Zakroutil se smíchem Bill hlavou, až se mu pramínky vlasů rozutekly po obličeji.
"Však jo, jen pro zpestření!" Oba kluci se rozesmáli a vydali se směrem k nákupnímu centru.
ööÖÖÖÖÖöö_-_ööÖÖÖÖÖöö
"Myslíš to vážně?" Pokrčí malý nosík s myšlenkou, jak by vypadal.
"Prosím, víc toho po tobě nechci." Zatvářil se pohledem ublíženého štěňátka.
"Tak dobře." Svolí tedy nakonec Bill, pro kamaráda všechno!
"Díky, díky, díky!!" Andy začne kolem stolu křepčit vítězný tanec bohyně radosti. Je v takové euforii, že nevnímá vyděšené pohledy náhodných kolemjdoucích. V nákupním centru by asi vážně neměl tančit! Bill nad ním jen zakroutí hlavou a upije z kelímku plného tmavé kávy.
V zápětí však celý hlt vyprskne pod stůl, když vidí Andrease, jak tvoří baletní piruety mezi lidmi, sledujících blonďatého blázna jako vyorané myši.
"Andy, k noze!" klátí se černovlásek smíchem na vysoké židli, div, že ještě nesletěl. Kamarád se na něj podívá, teď spíše jako bůh války. Avšak poslušně přiběhne a posadí se na protější židličku.
"Hlavně netancuj v sedě, nehodlám zmařit i další kávu!" Vykřikne, když uvidí Andrease neposedně vrtět zadkem na židli. Ukáže pod stůl na skvrnu rozlévající se po kachličkách. Andy se poněkud znechuceně odvrátí od stolu, podívá se do stropu a se sepjatýma rukama povídá tichým vysokým hláskem:
"Bože, proč ty seš takový prase…"
"Sorry, ale já se jmenuji -" Z Billovy strany se ozve hlasité říhnutí, to už se po nich začnou dívat i lidé u vedlejších stolků.
"- Pan Čuně, my víme, radši pojď, než ukážeš i svou horší stránku!" Zašklebí se při pohledu na černovláska jeho nejlepší přítel. Rychle poté ale zaúpí bolestí, když ho Bill kopne pod stolem do holeně. Jako na povel se rozesmějí.
Ach, jak krásné je strávit den volna v nákupním centru!
ööÖÖÖÖÖöö_-_ööÖÖÖÖÖöö
"Crrrr!" Rozdrnčí se zvonek u vchodových dveří.
"Cr-cr-crrrr-crrr-crrrr", rozezní se znovu zvonek v pravidelném rytmu, což dredáčka vyleká a skleničku s Coca Colou obrátí na své tričko.
"Kurva!" Zanadává, když se ne jeho oblíbeném tričku objeví flek připomínající Euroasii i s Velkou Británií (přibližně!). Rychle ho ze sebe shodí, přičemž dotyčný za dveřmi začne nedočkavě vyzvánět melodii Live Every Second. Mokré triko podobné spíš noční košili hodí naštvaně do dřezu a míří ke hlavnímu vchodu.
"Kdo to sakra----", zastaví se v půlce věty, když se mu hned po otevření dostane vřelého objetí. Zůstane chvíli nehybně stát, ale všimne si zaraženě vykuleného Billa, nehybně stojícího za objímající se dvojicí se ztuhlým úsměvem mávajíc.
"Hm, ty jsi se na mě tak těšil, kanče?" Poznamená Andy, když zjistí, že Tom je bez trička. Naštěstí pro blonďáka, jeho příliš osobní poznámka zůstane bez reakce.
"Káva!" Zvolá na pozdrav Bill. Blonďáček ještě stále objímajíc Toma, protočí oči. Pomalu se oddálí a vycení na staršího z dvojčat zuby.
"Čaj!" Když však uvidí Tomův překvapený obličej s úžasně mega otevřenou pusou, zasměje se.
"Mlíko?" Zeptá se zmateně dredáček. Proč musejí být tak stejní?!
"Pomoooc, dvojčataaaa!" Vrazí do Toma ramenem Andy a s širokým mácháním paží vletí do předsíně.
"Magor." Povzdechnou si dvojčata současně a pomalým šouravým krokem razí dovnitř.
ööÖÖÖÖÖöö_-_ööÖÖÖÖÖöö
"Uííí!!!" Vypískne černovlásek, přičemž svého kamaráda, který stojí čelem k bazénu, strčí s rozběhem do vody. Andy s obrovským šplouchnutím hodí učebnicového placáka, do ještě téměř nevyhřáté vody. Jakmile se vynoří, začne prskat všude kolem sebe a škrábe se z vychlazeného zahradního bazénu. Bill si rychlostně vyhodnotí situaci a uzná, že by měl co nejdřív zmizet, pokud nechce být vejpůl, na čtvrtiny, či na ještě menší kousky. Rozhlédne se po zahradě, pro něj bohužel, nenajde žádný rozumný úkryt a kvůli Andymu alias zuřícímu býkovi, se nebude snažit lézt na strom. Má totiž stejnou vlastnost jako kočka - vyleze do koruny, rozhlédne se po okolí a uvědomí si, že ani neví, jak se nahoru dostal… Prostě - dolů to jistojistě nejde.
Zbývá tedy poslední a nyní jediná úniková možnost. V jeho mysli začnou světélkovat pomyslné písmena: T.O.M. V tu chvíli však uvidí blonďáka, jak téměř vylezl z vody, rychle běží do Tomova pokoje. S pořádným dusotem skáče po schodech, až má chvílemi tušení, že pociťují nepříjemnou bolest (u schodů vyloučitelnou). Rozrazí první dveře naproti schodišti a jedním skokem zasviští pod Tomovu postel.
O_O
"Oh můj bože! Žertuješ? To nemůže být pravda! Vážně?" Chrlí dredáček slovo za slovem při vzrušeném hovoru. Volá snad? Pomyslí si Bill. Jak rád by se nyní podíval nahoru, ale bohužel vidí akorát letitý prach, bráškovy nohy u pracovního stolu, pár triček, obal od chipsů a… sakra, na čem to jen leží??? Opatrně, aby nevydal jakýkoliv zvuk, sune levou ruku pod své břicho, poněvadž pravou se zapírá o zem. To jsou--….
-…Tomovy boxerky s myškami! Cože? Ale - tohle spodní prádlo nosil, když mu bylo deset! To ho používá ještě dnes? Znechuceně se zašklebí nad představou Tomových použitých boxerek a s nevědomou neopatrností je hodí od sebe co nejdále.
Slyší, že Tom přestane mluvit a rychle se pod postelí skrčí ještě víc, neboť starší již stojí u psacího stolu a zvedá ze země své letité spodní prádlo.
ööÖÖÖÖÖöö_-_ööÖÖÖÖÖöö
"Tome??? Co je?" Zašeptá nevědomky do telefonu Gustav a skrčí se, jako kdyby mu Tom právě řekl, že jeho dům oblehly ty nejhrozivější fanynky s krumpáči a lopatami.
Ticho…
….
"Kurva, Tome, co se děje???" To co uslyší, jej znepokojí ještě víc…
"Zeptej se mých létajících boxerek s myšími hlavami." Vyhrkne automaticky hoper, přičemž ten-zlý-kus-divného prádla upustí s klidem na koberec.
"Tak k věci, v čem zas jedeš?" Gustav začínal dělat Tomovi druhou matku. Nu což, občas by mohl přijít poklidit ten svinčík, už i pavouci se nastěhovali raději do kůlny, než by žili v Tomově pokoji!! (Myslím, že s nimi též soucítíte). Tom ze sebe vydal až neuvěřitelně super-hyper prskavý zvuk a pro jistotu ukončil ihned hovor. Nepotřeboval žádnou druhou matku!
"Bille!!!" Vpadne do pokoje s hlasitým křikem naprosto-neuvěřitelně mokrý Andy, čůrky vody z něj pomalu stékají na čistý špinavý koberec. V obličeji je červený jak jahodová dřeň (Hm, jak dvojčata milují jahody!) a prská jedovaté nadávky na celý pokoj. Poté, co si uvědomí se slovy: "Ty hajzle, zabiju tě" , že na něj Tom civí s podivným výrazem, se jeho oči zúží do nebezpečně-odstrašujících štěrbin.
"Neškleb se." Zacukání koutků.
"Se nešklebím… Se snažím…. NESMÁT!!!" Vybouchne dredáč smíchy a snaží se Andyho sprovodit z jeho územního pozemku. Propukne šťouchací bitka, při níž skončí oba na zemi. Když si Tom uvědomí, že je 'trochu' mokrý, což ho přinejmenším 'jen' naštve, vykřikne:
"Vole, vypadni!"
"Pod jednou podmínkou!" Přeskočí Andymu hlas, když vyjekne moc hlasitě. Ve chvíli, kdy ležel zády na zemi, si přeci jen všiml černých vlasů vykukujících zpod postele.
"Mluv, Hamlete." Řekne naprosto vážně Tom, přičemž zaujme vítězný postoj Kryštofa Kolumba. Yeah, Tom se vyzná v dějinách!
"Pod podmínkou předání tvého drahého bratra do mého otroctví." Bill pod postelí ztuhl, když uslyší blonďákův víc-než-děsivý-mrazící smích. Jen to ne!!! Ve zlomku vteřiny se natáhne pro Tomovy 'Myšičkové miláčky', ležící od pohození nehnutě na koberci a nevědomým způsobem pošle Tomovi zprávu, ať se ohne k posteli. Bratr tak učiní a už jeho ruka chytá kus prádla.
"Nejsem si jistý… ale myslím…" Dredáč napodobuje přemýšlení, přičemž chce pouze prodloužit čekací dobu…
"Že?" Povytáhne obočí Andy a vítězoslavně si založí ruce. Tom v ruce žmoulá kus látky za zády, a neboť ucítí jemné pohlazení na kotníku, uvědomí si, že pod jeho postelí se doopravdy skrývá jeho milované dvojče.
"…Že tě pošlu do Verony, milý Othello!" Zasměje se, přičemž ďábelsky se šklebícímu, nic netušícímu Andymu natáhne na hlavu boxerky s myšmi.
"Být, či zabít? Ha!" S těmito slovy vyšoupne kamaráda ze dveří, vědouc, že zachránil svůj i bráškův život. Joo, Willda byl borec!


Tak jsem si všimla...

16. listopadu 2011 v 12:14 | Lucky Lucy |  Co se u nás děje...
... že sem nepřidávám žádné povídky. Na počítač se většinou dostanu jen v hodinách infošky a o víkendu jen na chvíli. Tímto se omlouvám MK, že nekomentuji :X. Prostě na to není čas. Tedy.. musím alespoň něco spravit, až se doma dostanu k počítači, bude tu další díl Little Game. Řekla bych, že vás tak trochu mystifikuji :D, protože z LG mám asi 7 dílů napsaných a tu je jen jeden. No, odpoledne nás čeká díl Pozdravy. Budeme se zdravit čajem :D s mlíkem :D. Nechápu, jak to někdo může pít... zvláštní kombinace :D Tučný čaj není to pravé pro mě :D.

No, co dále.. přijde mi, že ty Vánoce jsou nějak moc brzo a to mám jen jeden dárek koupený :D. Dnes idu do Vaňkovky - potřebuju nové kozačky, protože ty staré mi opraviti odmítli, i když to byla jen taková malá rozporka :D No nic, podíváme se po novým. Už jsem říkala, jak nesnáším nakupování? Divné, že? :D

Perníkový Bill

8. listopadu 2011 v 21:13 | Lucky Lucy |  Moje výtvory (fotky, obrázky...)
Zdarec :D

Tak tohle vzniklo naprosto nespoutaně. Jednou mě napadlo, že Billa udělám z perníku a protože mám radši starší fotky, udělala jsem i mladšího Billa, ale ukážu vám jen jednoho :D (Tajný důvod! Tomíkovi ani muk, pšššt! :D)

Začala jsem tím, že jsem si tužkou překreslila obrázek na papír:
(Nedivila bych se lidem, kteří by se tlemily z protějšího paneláku, neboť já postavená v okně s přilepeným papírem před sebou, musela být velmi inteligentní situace :D)


Večer jsem si udělala těsto a strčila ho do ledničky (To snad nepotřebujete obrazem, ne? :D)

Potom jsem vystřihla obrys obrázku:

(Nutím Toma, donést mi její mobil :D)

(Pozdě! Vracím se s nepořízenou, neboť ségřička to asi vymazala... :D Takže smůla...)

Potom ho dala péct (též není zdokumentováno :D)

A když obrys vychladl (vypadal hrozně divně :D)....
(a páč ty fotky neexistují, tak - :P)

....udělala jsem si polevu....

....a začala zdobit! (Teda...zdobila jsem do dvou v noci :D)

Potom narychlo rozpustit čokoládu (v mikrovlnce) a udělat mu oči (by mě zajímalo, kdyby měl modrý, z čeho? :D)

A panenky jsou z makových zrnek :D

A stíny: Nakápla jsem si na lžičku vodu, dala stejné množství polevy a smíchala širší stranou párátka. Poté nanášela tou tenší stranou. :D (piplačka, co? Ale výsledek za to stojí, ne? Možná... Posudtě sami :D)

A ještě jsem si udělala miniatury kluků :D Tak snad jsou si podobný :D

Tak a obrázky:
(No, když na to tak koukám... moc podobnej si není :D. A málem mu shořelo páčo, má ohořelý konečky XD) Vím, že podobný článek už to je, ale nějak mi ležel v rozepsaných, tak tu prostě bude! :D

Vzpomínka na školní nudu

8. listopadu 2011 v 20:51 | Lucky Lucy |  Co se u nás děje...
Já jen tak vzpomínám....
Na základku....
To nejlepší období...

Vzpomínám na horory :D s kamarádkou psané na poloviny :D
Vždycky pár řádků napsat a papír vytržený z matiky přeložit... a další pokračuje v posledních dvou větách :D

Poslední si pamatuju, že jsme načaly horror (pche, spíš thriller :D) a já začala samozřejmě o mafii (no nejsem já posedlá? :D)
Nějak takhle to bylo: Jmenuji se Tom - Tom Don Trumper. Jako TNT ale TDT. I kamoši mi musejí říkat Thomas :D :D

Nj, ten Tom vleze všude :D

První příběh byl o kravičce Janičce a druhý o Marcelce Stein - holce, kterou nikdo neznal, která měla vlasy přes obličej...

No nevím, byly to první společné literární počiny (ne, slohovky byly dřív :D)

Prostě jsem tu dobu milovala :), psát jsme si mohly klidně i v hodině, učitele to nezajímalo a prolezly jsme s krásnýma známkama a tunou popsaných papírů konverzacemi :D

Základka je prostě nej :)

TWC básnička, 1. část

2. listopadu 2011 v 12:09 | Lucky Lucy |  Básničky z mojí paličky
No tak jo :D. Kdysi dáááávno jsem to začala psát, příběh, jak vlastně vznikla fikce twincestu :D. Druhá dvouřádková sloka je v rapu, takže kdyby někdo recitoval, nezapomeňte rapovat! :D

Jak už to tak bejvávalo,
Twincest byl snad sprosté slovo,
nevyslovuj nikdy doma -
matka šílí dnes a znova.

Poměr mezi dvojčaty?
Sápe se obyčejným lidem na paty!

Příznivci balící papíry si koupí,
kdo se zeptá, není hloupý,
spousty peněz stály je,
POZOR - Twincestmánie!

Twincest support, Twincest love,
visí všude tyhle věty,
proč ne třeba Lidem mír,
že by se snad holky spletly?

Nepletou se - ony nikdy,
kde vlastně ty slova vznikly?

(Za tohle se stydím :D)

To když něco Toman,
zase doma zvoral
a Bill se za něj styděl,
že na něj jen civěl.

******

Přišel Tomík do pokoje,
pentelku si půčit chtěl,
Bill však pařil se sluchátky,
novoou skladbu Green Day pěl.

"Welcome to a new kind of tension.
All across the alien nation."
Zpívá Billda z plných plic,
falešně však víc a víc...

A dál si to nepamatuju :D

Lucky Lucy

Negativní zóna...

1. listopadu 2011 v 22:27 | Lucky Lucy |  Co se u nás děje...
Ano, negativní zóna, právě ta se pravděpodobně vyskytuje v mém pokoji.
Nejen že mě nenechá spát, ale také kazí věci, které vytvořím... Včera jsem si vytáhla skicák, že něco nakreslím, nachystala jsem si tři tužky, předlohu v počítači z Photofiltru a kakao, neboť venku bylo nepřívětivě :).

A potom to přišlo. Když jsem v kuchyni uklízela skleničky, slyším nějakou ránu. No dobře, něco spadlo, potom půjdu a zvednu to. Jakmile jsem douklízela, přijdu do pokoje a málem vykřiknu...

Takovou spoušť jsem snad ještě nikdy neviděla! Oklepala jsem se a vydala ze sebe zvuk podobný zoufalému zapištění se vzlykem.

Na krabici, na které jsem měla naskládané perníky na sušení, ležel převrácený notebook a jak spadl z postele, zavadil o stůl, rozhýbal hrneček s kakaem a skicák na posteli byl samozřejmě pokapaný. No, než jsem ten nepořádek uklidila, přišla domů mamka, takže malování nemohlo začít.

A notebook? Ten je v pořádku, ALE PERNÍKY NE! :( Naštěstí to odnesl jen jeden Tom, ale ten nejhezčí! ;(. Bylo mi na nic...
Už jsem se s tím trochu srovnala, ale když si představím, jakou práci mi to dalo... hodina míchání bílků... příprava těsta atd. Prostě to budu muset vyřešit další polevou, Tom se rozlomil na mikině, takže vybarvíme mikinu, snad to bude držet...

A něco z vtipnějšího soudku :). Připravuju se, že začnu vyrábět oči, jdu si pro čokoládu a co nevidím? No tu čokoládu nevidím! Mamka se ségrou ji celou včera večer zpracovaly! :) Takže oči se též nekonají :D

Ale... něco na těch negativních zónách bude!

Obklopená vůní perníku, Lucky Lucy :)