Žij sekundou, neboť každá vteřina může změnit tvůj život...

Leden 2012

Balerína 3/4

18. ledna 2012 v 20:02 | Lucky Lucy |  Povídky Lucy
3/4, možná z pěti :) Prostě mi to zase nějak nevychází... Kdo ne - Twincest - NEČÍST :D (i když tohle je twincestní jen v postavách ;) ) Nic nového, jen jsem zapátrala v počítači :D
Lucky Lucy

3 Sympatie, zvonkohra
Když viděl v jeho očích naprostou bezmoc, pokusil se ho uchytit za lopatkami a pod koleny. Konečně se mu podařilo chlapce zvednout. Věděl, že tohle není jen tak někdo, ten kouzelný pohled mohl patřit jen někomu speciálnímu. Donesl ho ke své posteli a uložil ho na ni. Připadal mu lehounký jak spadlý kvítek. Posadil se na kraj postele, rukama si setřel slzy a pokusil se o úsměv. Dredatý se na něj též usmál, naprosto automaticky zvedl svou ruku, jejímž palcem zničil i poslední stopy po slaných krůpějích. Tvář však zůstala smutná, jen oči prozrazovaly skrytý zájem o neznámého chlapce.
"Jak-"
"Kdo-"
Načali zároveň věty a s omluvným úsměvem chtěli nechat každý toho druhého.
"Kdy-"
"Jak-"
Rozesmáli se a rukou pokynuli tomu druhému, aby mluvil.
"Proč-"
"Proč-"
Oba zvedli ruce v obranném gestu 'vzdávám se', načež zároveň sklopili pohledy k parketám.
Vypadali jako zrcadlení duší, byli si navzájem přesnými kopiemi.
"Mohu mít-" Snažil se mluvit dredatý, ale slova mu v ústech rychle došla. Nevěděl, co říci, spíše zapomněl, jak se vlastně skládají slova.
"Prosbu?" Zeptal se černovlasý, stále oblečen jen v teplácích a jak bylo podivem, zima mu nebyla. Zachvěl se nad tou otázkou, když hnědoočko přikývl. Od ostatních padaly nehezké prosby, podobné slovům: Vypadni! Zmiz! Nevěděl proč, ale uvědomil si, že od tohohle kluka by je nikdy nechtěl slyšet. Díval se do prázdna, zase se myšlenky ubíraly jiným směrem, než kam chtěl. Probral se, když zaregistroval zašustění pokrývky. Dredáček si stáhnul nohy pod sebe, neboť se začal sám sebe ptát, proč vlastně stál přede dveřmi 483. Vzpomněl si, že v tomto patře měla být nějaká pařba. Zapomněl na ni hned, jakmile uslyšel tiché tóny zvonkohry. Měl rád dobrodružství, ale bezpečné. Sklonil hlavu a dal si jeden neposedný spletený chumáč vlasů za ucho.
"Jakou?" Odvážil se zeptat černovlasý s obavou, aby nebyl zklamán odpovědí.
"Tancuj." Zněla jednoduchá odpověď. Jeho oči se rozšířili o mnoho víc, nežli je snad možné. Na chvíli se mu zastavil dech, když se na něj díval pár krásných prosících očí.
Stále se díval do těch hnědých očí a začal couvat doprostřed pokoje. Když stál přesně mezi postelí, skříní a dveřmi, rozpohyboval své ruce nad hlavou. Dělal směšné strojené pohyby, kýval hlavou a nohy podivně kroutil. Připadal si jako blázen. Klesl v kolenou na zem a praštil pěstí do podlahy. Potřeboval pomoct, nikdy netančil bez hudby. Vždy hrála alespoň jeho balerína.
"Nemohu tančit." Podíval se na dredatého hocha v jeho peřinách, aniž by věděl, že něco svírá v rukou.
"A nyní?" Zeptal se dredatý a pootočil klíčkem na zadní straně krabičky a zvonkohra se roztočila. Jako nikdy - nezklamala. Černovláskovy oči se zvětšily a jeho nohám se vrátila tolik potřebná síla. Nikdy nikomu nedovolil se dotknout jeho baleríny. Když tak učinil hnědoočko, vůbec mu to nevadilo. Pomalu se na nohách napřímil a zadíval se do stropu.
Jeho uši naplnila zvonkohra a nic jiného nevnímal, snad jen přítomnost toho milého kluka. Rozeběhl se po pokoji v kruhu, takže těsně minul postel a věci u zdí. Vyskočil s rukama nad sebou a dopadl do roznožky, nohy poté pomalu krčil, až utvořily písmeno S. Zaklonil se jak nejvíc mohl a nohu, kterou měl před tělem napřímil. Svou vlastní silou se zdvihl, takže napolo klečel. Klekl si úplně a vstal, roztočil se s rukama u těla, pouze dlaně napřímil do prostoru. Chlapec ho neustále pozoroval.
Se zavřenýma očima dotočil se v poslední otočce a udělal tělem jednu velkou vlnu. Polekal se, když se jeho hrudník střetl s něčím jiným než vzduchem. Vyděšeně otevřel oči, srdce mu začalo být neuvěřitelnou rychlostí, jak na sebe byly jejich hrudníky nalepeny. Dredatý totiž už nemohl vydržet pohled na tak smutný tanec. Zvedl se tedy a popošel blíže k tančícímu. Nečekal však jeho výpad a byl nyní stejně konsternován jako černovlásek.


Crazy Vánoce

18. ledna 2012 v 19:52 | Lucky Lucy |  Básničky z mojí paličky
Jen připomínka Čína - je kočka :D

Inu, to se občas stává,
maminka s prachovkou nad hlavou mává.
To už je to tady zase?
Po stěně běhá zlaté prase
a Lenička s vysavačem,
všichni po bytě skáčem.
Rychle honem uklízejte
než-li venku setmí se!
Než padne na Brno noc,
ať to stihnem, je toho moc.
A když zítra rozední se
ihned do úklidu pustíme se.
Zas půjdem spát až začne noc,
chceme vše stihnout do Vánoc.
V kalendáři svítí číslo 24
Činuška si to pod stromeček míří.
Vypadá to, že hodlá až do večera spát,
nechá si o kaprovi zdát.
Mezitím maminka v kuchyni
zářivku si rozsvítí,
začne vařit polévku dobrou
vlastně obě: rybí i čočkovou!
A Petr? Ten se na televizi dívá
do rytmu koledy vesele zpívá.
Má už vaření za sebou,
dělal bramborový salát s majolkou.
Čína se na něj znuděně kouká,
teď si pod fousy brouká,
že chtěla sice spát,
ale ten koncert, to musí znát.
K Petrovi se Lucka přidá,
kočka pokyvuje: vida, vida!
Lucka čumí na snížek,
kdy už přijde Ježíšek?
Ty brďo! Kde se tak courá???
Jen jestli na nás nebyla ušita bouda!
"A už letí! Už si to hrne!"
Lenďa však v pohybu strne.
"Vždyť to není Ježura,
a já ti to věřila!"
Kočka se pod stromečkem hihňá
začala pohádka a maminka zjihla.
Tři oříšky pro Popelku
kapr se válí na stole vcelku
Nikomu se nechce vstávat
a kapra jít poplácávat.
Aby ještě neutekl
a ochranáře nedovlekl.
"To by byla pohroma
zůstat na večeři hladová,
úkol těžkej jako činka",
povzdechla si čičinka.
Aby ona neskončila na vánoční tabuli,
možná i s jablkem v papuli,
A tak šla kapra za uchem podrbat
nechtělo se jí jen tak zevlovat.
Venku se rychle sešeřilo,
mnoho rodin svíčky zapálilo
umyli si ruce od mýdla
a pustili se do jídla.
Až jsme všechno dopapali,
bříška jsme si poplácali.
"To byla ale mňamka",
povzdechla si Lenka.

Povídáme o všem možném
jak říct prase v čísle množném,
když v tom zazvoní zvoneček…….
a povídání je END. XD

Předvánoční poVánoce :)

18. ledna 2012 v 19:48 | Lucky Lucy |  Co se u nás děje...
Tak... to bychom měli :D. Blíží se Vánoce a mě dochází, že v podstatě nemám žádné dárky :D... To už tak bývá, kamarádce jsem slíbila povídku (z Tunisu, nikdy jsem tam nebyla :D), někomu zase perník :D (dneska to u nás bude lítat :D - nebo možná ne :D) A dostala jsem chuť, dát sem takovou vánoční básničku, nečekejte nic závratného - bylo mi 13 :D ale učitelce se nelíbila... :( Nemám ju ráda :( :D.

Již je po Vánocích... :D To byl úvod ke starému článku, nějak jsem na něj asi zapomněla :D. Takže už máme po prázdninách a perníky jsou rozdané, z povídky mám první 2 stránky (ani nestihla do toho Tunisu, zůstala na letišti :D)

Začala éra nových (možná rozumnějších) povídek, horší je, že když začnu, nemohu se z toho dostat :D Prostě už to tak bude... Je to povídka z vlastní zkušenosti, ale ne o mě :D... No hádejte o kom??? :D

Z vlastního zážitku udělat úchylárnu... no... proč, ne že? :D Zatím jí říkám Mám kamarádku pro každou špatnost. No tak, proč ne že? :D
A básnička v dalším článku Crazy Vánoce :D

Tak pěkný den :), nebo noc :D

Little Game 3.

8. ledna 2012 v 21:38 | Lucky Lucy |  Povídky Lucy
No dobře, vím, že pohledy by se měnit neměly, ale můj mozek to prostě jinak nesnesl, proto z různých úhlů :D. Tímto se omlouvám Gordonovi, že mu Tom tak zkomolil jméno, se stává, no :D. Už se ten styl začíná trochu měnit, nebojte, příští díl bude oddechovka ze školních lavic. Tak protentokrát - užijte si častování nevhodnými přezdívkami :D. A ještě - miluju přirovnání "skáče jak nadopovanej gumovej medvídek" :D
Radši budu dělat že tu nejsem :D - Lucky Lucy

Pocity,Hledání správných přezdívek
TOM
Občas se chová jako dítě. Nevinné a roztomilé. Zrovna tak, když mi včera "omylem" vylil na hlavu celou láhev Coly, a poté se mi ještě nejmíň tři hodiny do noci omlouval a tlamičkou vysával sladkou nezdravost z mých dredů. Ach bože, na ten zvuk nikdy nezapomenu!
Po chvilce sezení z hlavou na kuchyňském stole, (mamka naštěstí zmizela do kina se svým novým objevem - nějaký Gerden Tramper, či co), při které mi Bill vycucával z dredů Colu, jsem měl čas přemýšlet. Nemohu se zbavit pocitu, že by se bráškovi něco stalo a já tu zůstal sám. Proč říkám sám? Měl bych přece rodinu, ne? Ne, byl bych tak zatraceně sám…
Scotty si ustlal, novým pelíškem se mu staly moje dolní končetiny a nehodlal se hnout. Kazimír dostal asi chuť na Coca Colu, protože u mé hlavy se nyní zjevily dvě mlsné kočičky, ehm, vlastně - kocouři. Nakonec se na mě Kazimír vykašlal a s kočičí elegancí sebou praštil přímo doprostřed kuchyně (kočičí způsob využívání estetiky a vyvinuté schopnosti zavazet)
Dneska je mi fakticky dobře. Je pravda, že celá kapela potřebovala oddych, vlastně kromě Billa, který skáče jak nadopovanej gumovej medvídek, i když je již po půlnoci. On je vždy tak úžasně pozitivně naladěn! I kdyby nemusel, bude se culit jak kočka Šklíba - vlastně - kocour Šklebík. Vážně mě už jeblo…
Svět vypadá, jako by se začal otáčet rychleji. No jo, když jsou prázdniny, vše se odehraje tím nejrychlejším způsobem. Takže - za šest dní se vracíme zpět do kolotoče koncertů.
BILL
Občas se chová jako medový plyšáček. Přijde se přitulit nebo jenom pro objetí. Nikdy mi to nevadilo a snad ani nezačne… Vždy mi dokazoval, že je onen starší a s čímkoliv se k němu můžu obrátit. Jako malý jsem neváhal využít jakékoliv šance být s ním. Nyní se vše mění, avšak nechápu proč. Mám soudnost a smysl pro život, vím, že bych ho měl nechat utvářet si vlastní vztahy, ale já se ho za žádnou cenu nedokážu vzdát.
Tom je něčím, na co se nedá zapomenout ani po ztrátě paměti.
Tom je něčím, co se vám dostane pod kůži tak neuvěřitelným způsobem, že už nikdy ze své mysli nedostanete jeho obraz.
Tom je tvor, dávající najevo pouze přetvářku určenou manažerem a produkčním týmem.
Tom je člověk, uvolňující se jen v přítomnosti blízkých.
Tom je prostě - moje dokonalejší já.
Nikdy bych se ho nevzdal, za žádnou cenu.
Nikdy jsme se nehádali, vždy jsme měli stejný názor, stejné argumenty.
Nikdy bych Toma nikomu nedal.
Bohužel, poslední pravidlo porušuji. Nemám jinou možnost. Po každém koncertu si z davu vytáhne nějakou uječenou fanynku a v jejím omdlelém stavu si ji dotáhne k sobě na pokoj a zavře s cedulkou NERUŠIT. To vše za zvuku cvakání fotoaparátů. Nemá cenu se ho ptát, co v noci dělá…
Ležíme pod višní na naší zahradě a Tom mi pomalu vkládá do úst gumídky. Moje denní strava. Želatinou bych se dokázal i živit. Mňam, to je slast! Myslím, že byste se také rádi nechali Tomem krmit, co? Ha, smůla!
Tom
-
je
-
jenom
-
MŮJ!
Po chvilce
VYPRAVEČ
"Bráško?" Otočí se s úsměvem na Billa dredáček. Zahledí se na jeho rysy tváře, jak se líně pohybují, když povaluje na jazyku červeného medvídka.
"Bráško… Billy!" Zvýší hlas Tom, poněvadž ho sourozenec absolutně-totálně-naprosto ignoruje a stále pozoruje hvězdnou oblohu.
"Ach, copak?" Obrátí k němu konečně zrak usmívající se Bill.
"Budeme odloučeni." Pousměje se smutně Tom, netěšíc se na následující týdny dennodenní rutiny.
"Ale Tomi, vždyť budeme pořád spolu." Vypískne černovlásek, když ho Tom začne trávou šimrat na kousku kůže, vykukujícím z roztrhaného domácího trika.
"Ne, budeme odloučeni."
"Dobře Tomi, neberu ti tvůj názor, ale víš, že za mnou můžeš kdykoliv přijít." Tom jen lehce přikývne a neodolá chycení Billova nosu, přičemž mu zamezí přísun kyslíku.
"Tomeeee! Mám na nose otisky tvých prstů." Začne sebou škubat mladší z dvojčat (potřebuje oxygeeeen!), ovšem Tom mu zalehnutím znemožní jakýkoliv pohyb či protest.
"Budu dělat, že jsem nic neslyšel!" Pohrozil Tom, když začal Billa štípat na citlivou kůži na krku.
"Tomeeee! Ani tvoje otisky drápů nechci!!!"
"Tak co chceš??? Válku??? Ha! Máš ji mít, mazlíku!"
"To se ještě uvidí, ty dredatá kebule s plachtou pro Titanic!"
"Vole! Titanic není výletní plachetnice!"
"Zavři tlamku, Shakespeare!"
********
"Kdy konečně vyrostou…" Povzdechne si Simone sledující kluky z okna kuchyně.
"Miláčku, oni nikdy…" Odpoví jí s úsměvem Gordon, pokládajíc denní tisk na linku. Přemístí se za svou milovanou přítelkyní, vezme ji v něžném gestu zezadu kolem pasu.
"Pojď spát, květinko" Políbí ji na čelo a v náručí odnáší do ložnice v patře.
*******
"Sklapni, chobotnice!"
"Ty radši nic neříkej, ty-ty-…"
"Ale copak? Došly ti slova, hopíku?"