Žij sekundou, neboť každá vteřina může změnit tvůj život...

Balerína 3/4

18. ledna 2012 v 20:02 | Lucky Lucy |  Povídky Lucy
3/4, možná z pěti :) Prostě mi to zase nějak nevychází... Kdo ne - Twincest - NEČÍST :D (i když tohle je twincestní jen v postavách ;) ) Nic nového, jen jsem zapátrala v počítači :D
Lucky Lucy

3 Sympatie, zvonkohra
Když viděl v jeho očích naprostou bezmoc, pokusil se ho uchytit za lopatkami a pod koleny. Konečně se mu podařilo chlapce zvednout. Věděl, že tohle není jen tak někdo, ten kouzelný pohled mohl patřit jen někomu speciálnímu. Donesl ho ke své posteli a uložil ho na ni. Připadal mu lehounký jak spadlý kvítek. Posadil se na kraj postele, rukama si setřel slzy a pokusil se o úsměv. Dredatý se na něj též usmál, naprosto automaticky zvedl svou ruku, jejímž palcem zničil i poslední stopy po slaných krůpějích. Tvář však zůstala smutná, jen oči prozrazovaly skrytý zájem o neznámého chlapce.
"Jak-"
"Kdo-"
Načali zároveň věty a s omluvným úsměvem chtěli nechat každý toho druhého.
"Kdy-"
"Jak-"
Rozesmáli se a rukou pokynuli tomu druhému, aby mluvil.
"Proč-"
"Proč-"
Oba zvedli ruce v obranném gestu 'vzdávám se', načež zároveň sklopili pohledy k parketám.
Vypadali jako zrcadlení duší, byli si navzájem přesnými kopiemi.
"Mohu mít-" Snažil se mluvit dredatý, ale slova mu v ústech rychle došla. Nevěděl, co říci, spíše zapomněl, jak se vlastně skládají slova.
"Prosbu?" Zeptal se černovlasý, stále oblečen jen v teplácích a jak bylo podivem, zima mu nebyla. Zachvěl se nad tou otázkou, když hnědoočko přikývl. Od ostatních padaly nehezké prosby, podobné slovům: Vypadni! Zmiz! Nevěděl proč, ale uvědomil si, že od tohohle kluka by je nikdy nechtěl slyšet. Díval se do prázdna, zase se myšlenky ubíraly jiným směrem, než kam chtěl. Probral se, když zaregistroval zašustění pokrývky. Dredáček si stáhnul nohy pod sebe, neboť se začal sám sebe ptát, proč vlastně stál přede dveřmi 483. Vzpomněl si, že v tomto patře měla být nějaká pařba. Zapomněl na ni hned, jakmile uslyšel tiché tóny zvonkohry. Měl rád dobrodružství, ale bezpečné. Sklonil hlavu a dal si jeden neposedný spletený chumáč vlasů za ucho.
"Jakou?" Odvážil se zeptat černovlasý s obavou, aby nebyl zklamán odpovědí.
"Tancuj." Zněla jednoduchá odpověď. Jeho oči se rozšířili o mnoho víc, nežli je snad možné. Na chvíli se mu zastavil dech, když se na něj díval pár krásných prosících očí.
Stále se díval do těch hnědých očí a začal couvat doprostřed pokoje. Když stál přesně mezi postelí, skříní a dveřmi, rozpohyboval své ruce nad hlavou. Dělal směšné strojené pohyby, kýval hlavou a nohy podivně kroutil. Připadal si jako blázen. Klesl v kolenou na zem a praštil pěstí do podlahy. Potřeboval pomoct, nikdy netančil bez hudby. Vždy hrála alespoň jeho balerína.
"Nemohu tančit." Podíval se na dredatého hocha v jeho peřinách, aniž by věděl, že něco svírá v rukou.
"A nyní?" Zeptal se dredatý a pootočil klíčkem na zadní straně krabičky a zvonkohra se roztočila. Jako nikdy - nezklamala. Černovláskovy oči se zvětšily a jeho nohám se vrátila tolik potřebná síla. Nikdy nikomu nedovolil se dotknout jeho baleríny. Když tak učinil hnědoočko, vůbec mu to nevadilo. Pomalu se na nohách napřímil a zadíval se do stropu.
Jeho uši naplnila zvonkohra a nic jiného nevnímal, snad jen přítomnost toho milého kluka. Rozeběhl se po pokoji v kruhu, takže těsně minul postel a věci u zdí. Vyskočil s rukama nad sebou a dopadl do roznožky, nohy poté pomalu krčil, až utvořily písmeno S. Zaklonil se jak nejvíc mohl a nohu, kterou měl před tělem napřímil. Svou vlastní silou se zdvihl, takže napolo klečel. Klekl si úplně a vstal, roztočil se s rukama u těla, pouze dlaně napřímil do prostoru. Chlapec ho neustále pozoroval.
Se zavřenýma očima dotočil se v poslední otočce a udělal tělem jednu velkou vlnu. Polekal se, když se jeho hrudník střetl s něčím jiným než vzduchem. Vyděšeně otevřel oči, srdce mu začalo být neuvěřitelnou rychlostí, jak na sebe byly jejich hrudníky nalepeny. Dredatý totiž už nemohl vydržet pohled na tak smutný tanec. Zvedl se tedy a popošel blíže k tančícímu. Nečekal však jeho výpad a byl nyní stejně konsternován jako černovlásek.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mk mk | Web | 21. ledna 2012 v 18:51 | Reagovat

Krásná povídka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama