Žij sekundou, neboť každá vteřina může změnit tvůj život...

Little Game 3.

8. ledna 2012 v 21:38 | Lucky Lucy |  Povídky Lucy
No dobře, vím, že pohledy by se měnit neměly, ale můj mozek to prostě jinak nesnesl, proto z různých úhlů :D. Tímto se omlouvám Gordonovi, že mu Tom tak zkomolil jméno, se stává, no :D. Už se ten styl začíná trochu měnit, nebojte, příští díl bude oddechovka ze školních lavic. Tak protentokrát - užijte si častování nevhodnými přezdívkami :D. A ještě - miluju přirovnání "skáče jak nadopovanej gumovej medvídek" :D
Radši budu dělat že tu nejsem :D - Lucky Lucy

Pocity,Hledání správných přezdívek
TOM
Občas se chová jako dítě. Nevinné a roztomilé. Zrovna tak, když mi včera "omylem" vylil na hlavu celou láhev Coly, a poté se mi ještě nejmíň tři hodiny do noci omlouval a tlamičkou vysával sladkou nezdravost z mých dredů. Ach bože, na ten zvuk nikdy nezapomenu!
Po chvilce sezení z hlavou na kuchyňském stole, (mamka naštěstí zmizela do kina se svým novým objevem - nějaký Gerden Tramper, či co), při které mi Bill vycucával z dredů Colu, jsem měl čas přemýšlet. Nemohu se zbavit pocitu, že by se bráškovi něco stalo a já tu zůstal sám. Proč říkám sám? Měl bych přece rodinu, ne? Ne, byl bych tak zatraceně sám…
Scotty si ustlal, novým pelíškem se mu staly moje dolní končetiny a nehodlal se hnout. Kazimír dostal asi chuť na Coca Colu, protože u mé hlavy se nyní zjevily dvě mlsné kočičky, ehm, vlastně - kocouři. Nakonec se na mě Kazimír vykašlal a s kočičí elegancí sebou praštil přímo doprostřed kuchyně (kočičí způsob využívání estetiky a vyvinuté schopnosti zavazet)
Dneska je mi fakticky dobře. Je pravda, že celá kapela potřebovala oddych, vlastně kromě Billa, který skáče jak nadopovanej gumovej medvídek, i když je již po půlnoci. On je vždy tak úžasně pozitivně naladěn! I kdyby nemusel, bude se culit jak kočka Šklíba - vlastně - kocour Šklebík. Vážně mě už jeblo…
Svět vypadá, jako by se začal otáčet rychleji. No jo, když jsou prázdniny, vše se odehraje tím nejrychlejším způsobem. Takže - za šest dní se vracíme zpět do kolotoče koncertů.
BILL
Občas se chová jako medový plyšáček. Přijde se přitulit nebo jenom pro objetí. Nikdy mi to nevadilo a snad ani nezačne… Vždy mi dokazoval, že je onen starší a s čímkoliv se k němu můžu obrátit. Jako malý jsem neváhal využít jakékoliv šance být s ním. Nyní se vše mění, avšak nechápu proč. Mám soudnost a smysl pro život, vím, že bych ho měl nechat utvářet si vlastní vztahy, ale já se ho za žádnou cenu nedokážu vzdát.
Tom je něčím, na co se nedá zapomenout ani po ztrátě paměti.
Tom je něčím, co se vám dostane pod kůži tak neuvěřitelným způsobem, že už nikdy ze své mysli nedostanete jeho obraz.
Tom je tvor, dávající najevo pouze přetvářku určenou manažerem a produkčním týmem.
Tom je člověk, uvolňující se jen v přítomnosti blízkých.
Tom je prostě - moje dokonalejší já.
Nikdy bych se ho nevzdal, za žádnou cenu.
Nikdy jsme se nehádali, vždy jsme měli stejný názor, stejné argumenty.
Nikdy bych Toma nikomu nedal.
Bohužel, poslední pravidlo porušuji. Nemám jinou možnost. Po každém koncertu si z davu vytáhne nějakou uječenou fanynku a v jejím omdlelém stavu si ji dotáhne k sobě na pokoj a zavře s cedulkou NERUŠIT. To vše za zvuku cvakání fotoaparátů. Nemá cenu se ho ptát, co v noci dělá…
Ležíme pod višní na naší zahradě a Tom mi pomalu vkládá do úst gumídky. Moje denní strava. Želatinou bych se dokázal i živit. Mňam, to je slast! Myslím, že byste se také rádi nechali Tomem krmit, co? Ha, smůla!
Tom
-
je
-
jenom
-
MŮJ!
Po chvilce
VYPRAVEČ
"Bráško?" Otočí se s úsměvem na Billa dredáček. Zahledí se na jeho rysy tváře, jak se líně pohybují, když povaluje na jazyku červeného medvídka.
"Bráško… Billy!" Zvýší hlas Tom, poněvadž ho sourozenec absolutně-totálně-naprosto ignoruje a stále pozoruje hvězdnou oblohu.
"Ach, copak?" Obrátí k němu konečně zrak usmívající se Bill.
"Budeme odloučeni." Pousměje se smutně Tom, netěšíc se na následující týdny dennodenní rutiny.
"Ale Tomi, vždyť budeme pořád spolu." Vypískne černovlásek, když ho Tom začne trávou šimrat na kousku kůže, vykukujícím z roztrhaného domácího trika.
"Ne, budeme odloučeni."
"Dobře Tomi, neberu ti tvůj názor, ale víš, že za mnou můžeš kdykoliv přijít." Tom jen lehce přikývne a neodolá chycení Billova nosu, přičemž mu zamezí přísun kyslíku.
"Tomeeee! Mám na nose otisky tvých prstů." Začne sebou škubat mladší z dvojčat (potřebuje oxygeeeen!), ovšem Tom mu zalehnutím znemožní jakýkoliv pohyb či protest.
"Budu dělat, že jsem nic neslyšel!" Pohrozil Tom, když začal Billa štípat na citlivou kůži na krku.
"Tomeeee! Ani tvoje otisky drápů nechci!!!"
"Tak co chceš??? Válku??? Ha! Máš ji mít, mazlíku!"
"To se ještě uvidí, ty dredatá kebule s plachtou pro Titanic!"
"Vole! Titanic není výletní plachetnice!"
"Zavři tlamku, Shakespeare!"
********
"Kdy konečně vyrostou…" Povzdechne si Simone sledující kluky z okna kuchyně.
"Miláčku, oni nikdy…" Odpoví jí s úsměvem Gordon, pokládajíc denní tisk na linku. Přemístí se za svou milovanou přítelkyní, vezme ji v něžném gestu zezadu kolem pasu.
"Pojď spát, květinko" Políbí ji na čelo a v náručí odnáší do ložnice v patře.
*******
"Sklapni, chobotnice!"
"Ty radši nic neříkej, ty-ty-…"
"Ale copak? Došly ti slova, hopíku?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Četl/a jsi Little Game? Klikni prosím!

Že by KLIK? :D

Komentáře

1 Kakxy Kakxy | Web | 29. února 2012 v 0:25 | Reagovat

„Vole! Titanic není výletní plachetnice.”
„Zavři tlamku, Shakespeare!”
Jé, ten konec byl krásný :-D *jo, Little game čte odzadu*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama